EPESNÍ SNOWKITING SWIS TRIP
Vysokohorský snowkiting mi přináší nejintenzivnější zážitky, když se vše sejde jak má. Tenhle výjezdy vyšel dost dobře, včetně objevování nových míst a rád na něj vzpomínám.
Po prvotním průzkumu situace v Alpách mezi Vánočními svátky, kdy vyšly 2dny na Hochwangu i na Bernině se ukázalo, že lyže jsou na snowkite v horách těžká pohoda. Přece jen prakticky všichni lokální „dávači“ jezdí lyže a „šmrdlači“ snowboard. Každopádně každé má své pro a proti o čemž se rozepíšu v dalším článku.
Hochwang
Nedlouho po návratu mi volá Bimrs, jak jsme to dobře vychytali a jak je lačný pořádného snowkitingu v horách. Krutič a Kulis si takovýto trip loni pochvalovali. Ostře sledovaná předpověď ukazuje několikadenní jižák se slušnou šancí na slunko. Horší je lavinová předpověď pro Švýcarko na 3. stupni po několika dnech sněžných přívalů. Po lehkém váhání rozhodujeme prásknout do kočáru, takže se 7.1. po noční cestě probouzíme v dodávce polovyspalí opět pod spotem Hochwang. Lanovka už jede v plném provozu a není těžké potkat někoho s kitovým batohem na zádech. V půlce vrchní kotvy už překonáváme hranici, kde nebylo přes noc nad nulou, takže se krusta mění v prach.
Radek jde do zářezu
Taky se v tomto místě otevírá pohled na spot, který je díky dostupnosti lanovkou brázděný ve velkém snowkitery z blízkého i vzdálenějšího okolí. Nad krajní sjezdovkou stejně jako ostatní vybalujeme kity do silnějšího větru. Beru 7m Boosta, Zuzka statečně krotí 6m Pivota a kluci komory 8, 9. Pravý požitek začíná vpravo na největrnější straně, kde jsou ještě nerozjezděné terény, zákoutí a převěje.
Drobek na monitoru nebo kity v horách?
Ztrácíme pojem o čase a jen hledáme další a další závěj k ohoblování. Když už jsme pod horou Mattjichhorn, neodolám a vyškrábu se na vyhlídku za partou skialpinistů. Po opatrné chvilce rozhledu z vyfouklého vršku se vracím za klukama co drtí naopak spodní údolíčka plné prašanu.
Vyhlídka z vršku Mattjich Hornu
Cestou zpět už se podle stop pouštíme i víš na hřebeny, protože během dne vítr slábne a nikdo nechce přes celý rozlehlý spot šlapat v prašanu. Když už jsme na základně tedy louce, kde se startuje, začíná vítr zase přidávat i teplota jde dolů. Nedá se tedy jen odpočívat, ale vymetám se šestkou i návrší, kam bych si se snowboardem netroufnul. Nakonec už mám pocit, že si troufám moc a je na čase zabalit. Po parádním snowkite dni sjíždíme dolů k autu a večeříme těstoviny s rumem.
Fífák ve snu
Druhý den plánujeme stejný scénář, ale vítr není tentokrát tolik na naší straně, takže kolísající síla připraví leckomu pěknou procházku. Nejlepší je se držet na vršku nad startovacím pláckem. Lokálové si užívají poletů a poprvé vidím i novou barevnou edici Flysurfer Sonic2 se kterým sází borec kiteloopy až to sviští.
Zuzka na základně
K večeru se začíná zlobit i směr, tak nezbývá než zhodnotit den jako slabší - ale pořád den na krásném místě a v horách s kitem ve vzduchu :) Večer máme tedy dost času na vrchol tripu, tedy přesun na nový spot, který nikdo z nás nezná. Míříme na Pischa nedaleko Davosu.
Pischa
Vzhůru na spot
Ráno máme domluvený sraz s místním guru Sašem (windfenster.ch), sladíme vysílačky i lavinové pípáky a první lanovkou frčíme nahoru. V půlce cesty už je jasné, že to dnes bude na malé. Vichr mete sníh terénem, když vystoupíme, máme co dělat jít obhlídnout situaci. Naštěstí je na vrchu lanovky rozlehlá restaurace a hotel, kde nám nachystá kafe Češka. Kecáme a prohlížíme prototyp komoráče Peter Lynn, který pro příští sezónu vyvíjí právě Sash. Váha kitu i matroš vypadají velmi dobře, taky odstřel na harmoniku díky šňůře středem mezi žebry kitu bude do hor skvělý. Bohužel jedenáctka dneska k testu není vhodná velikost.
Naše hřiště
Mezitím už se trochu umoudřuje vichr, tak vyrážíme na traverz k severozápadní části spotu. Kvalita sněhu je excelentní takže trestáme závěje a údolíčka co se do nich vejde. Postupně kmitáme upwind blíž ke sjezdovkám a lanovce.
Pod vrcholem Pischa Hornu
Tady se na hůře průjezdném místě rozdělujeme na snb před lanovkou a lyžníky pokračující směrem na Flüelapass. Před sebou vidím míhat PL Lynxe do hlubiny trychtýře tvořeného skalnatými štíty sbíhající se do hory Pischhorn, který dal celé oblasti jméno. Častý problém při výjezdech v alpách je nutnost chytnout úplně přesný směr. Nám fouká místo čistého jihu jihovýchod, což mezi dvousetmetrovými stěnami moc větru nepouští. Čeká nás tedy těžká kiteloopáda, proložená občas nedobrovolným odpočinkem a kochačkou. Chvílemi se daří stoupat, ale často se stane, že pro zvednutí kitu je potřeba sjet skoro stejnou vzdálenost, jako k poslednímu místu bez větru. Každý vydřený metr ovšem přibližuje vrchol a pod ním již mete pořádný fičák. Sash balí komoru na vrchu a hlásí do vysílačky 20ms, tak zůstávám s foukačnou 6 kousek pod vrcholkem a užívám si rozhledu.
zdoláno
Parádní výjezd následuje sjezd v závětrném prašanu a povětrovka zpět ke stanici lanovky, kde už se scházíme celá banda. Zuzka, která jezdila celý den freeride nás naviguje prachovou koupelí dolů k autu. Začínáme přemýšlet o návratu, ale když se loučíme se Sashem říká, že na zítra je předpověď taky parádní. Jet ztahaní nebo pořešit pár telefonátů a zůstat ještě den – jasná volba. Dokupujeme v Davosu jídlo a víno, takže další den bez sprchy vydržíme. Správná volba se potvrzuje druhý den, protože je všude okolo dodávky nadýchaný nový sníh a nebe se opět modrá. Radost nám kazí jen odložení startu kabiny pro silný vítr. Každý bere to nejmenší co má a pro jistotu kupujeme rovnou celodenní permici na freeride (45 CHF), která se vyplatí už od třech jízd. Kabina klepající větrem o sloupy věští hodně přebušený pojezd, ale zkoušíme to. Nahoře je čerstvý sníh vyfoukaný do koryt, ale vítr dává opravdu dost, tak po hodince přesedláváme na freeride.
Freeride i značené trasy udělají hodně radosti i když fouká blbě
V dolních partiích kopce probíhá absolutní rochnění a výmalby linií do čerstvé nadílky. Sladili jsme tempo do půlhodinového intervalu lanovky a tak za sebou necháváme jednu stopu za druhou … Po několika jízdách se vítr mírní tak ještě jednou nahazuji šestku, kterou jsem si na rozdíl od ostatních nechal nahoře. S náhodným lokálem na Peakovi vyrážíme do vzdálenějších partií na opačné straně, než jsme dobývali předešlý den. Objíždíme závěje, které jsou tu nametené z celého spotu.
K lavinovým svahům s respektem
Zuzka udělala zatím parádní fotky tohoto místa teleobjektivem, kde je vidět titěrnost kitů proti monumentálnosti hor. Stoupačku původně volíme spodkem, kde se ovšem už otevírají dost lavinové žleby a fouká méně, takže rychle zpět na vršky a ke sjezdovce. Po ní už fičíme až k autu a balíme na cestu zpět. Cestu do Brna ještě zpestří Vereina Tunnel, kde nalodíme auto na vlak a zkrátíme trasu díky dvaceti kilometrům v samotném nitru hory 800m pod Pischahornem.
Tady to nahoru nepůjde
Na co dát pozor
Jestli se chystáte nějakej z alpských spotů navštívit, myslete vždy na bezpečnost! Když jde všechno dobře, může to svádět k nerozvážnosti. Rozhodně je nutné mít sebou pásy nebo sněžnice při výjezdech dál a počítat kolik energie může návrat pěšky vzít. Ježdění na neznámém terénu jen za dobré viditelnosti s adekvátním vybavením. Lavinové vybavení celé skupiny taky není od věci pří výjezdech do prudších kopců. Samozřejmostí je nabitý telefon, případně vysílačka a hlavně chápání náklonu větrného okna s terénem – tj udržování kitu před sebou loopy a „zákaz vstupu na dvanáctku“
Takže respekt k horám a podobně zdárné výlety přeji. Znáte nějaký podobný spot? Během tripu jsem něco potočil na kompakt, tak tu brzy najdete i video.
Čau, Mára