Snowkiting v Turecku
18. PROS '14
mAra
4
kite trip
Zima v Turecku u moře střídá 20°C a vydatné deště (však tady je to podobné poslední dobou), ale na horách přes 2000m nad hladinou bývá i takzvaný sníh.
Video - Snowkiting ve ski resortu Davraz
Jak to všechno bylo
Trávil jsem v západním Turecku letní semestr, o kterém jsem již psal předešlé články věnované kiteboardingu v Gökově a na Gökçeade.
Nyní s příchodem zimy můžu připomenout, že kromě výbavy na kiteboarding jsem vezl i cajky na snowkiting. Plánoval jsem navštívit proslulou sopku Erciyes, která se nachází uprostřed Turecka, takže 700km od mého přechodného bydliště. Během únorových pojezdů na vodě jsme se s hrstkou otužilých kiterů domlouvali, že vyrazíme společně, ale když nadešel termín, nehlásil Baris ani webkamery o moc lepší podmínky než byla zimní mizérie v ČR. Nechávám sníh na sopce plavat a zrovna tu noc, co lokálové vyráží, tam docela přisype.
Obhlížím další možnosti, kde by se dala spravit chuť a zředit tu slanou z kiteboardingu. Nejbližší zasněžená hora viditelná z kitepláže vypadá nedostupně. Bližší střediska taky nedávají moc naděje na větší pojezd než 100m vedle sjezdovky, jako jsme jezdili s Pínem ve středisku Saklikkent nad Antalyí.
Vzdálenější cíl, ale pořád jen na půli cesty k Erciyes se zdál kitosjízdný. Středisko na hoře Davraz u města Isparta sahá až do výšky 2250m nad mořem a samotná hora má přes 2600. Velkým lákadlem je náhorní plošina vpravo od vleků, ladíme předpověd a jak zavání bigdayalert mizíme z Akyaky vzhůru do hor.
|
1. pokus o SNK na dohled od Antalye
|
Davraz ve vnitrozemí má rozsáhlé terény
|
Naštěstí už víme, že kayak jsou Turecky lyže, tak nebereme neoprény, ale hledáme po příjezdu půjčovnu s vybavením na to kayakování. Už při prvním pohledu je jasné, že oproti fotkám z minulých let je i tady sněhu méně a konec spodní sjezdovky přechází v golfový trávník. S majitelem půjčovny oprašuji němčinu a domlouváme půjčení snowboardů i oblečení pro většinu posádky. Když dojde řeč i na wake, kde týpek pracuje přes léto, dostáváme se pozvolna ke smlouvání o ceně. Po nějakém čase nahazuje, ať nesjíždíme spát do města a raději využijeme hotel pod vlekem, že nám pak domluví levněji vleky. Deal končí u dvou nocí s polopenzí v hotelu (60TL/noc) a vleky na 3dny za 20TL = 180CZK :D
První den fouká celkem slabo tak využíváme prázdné vleky. Druhý už je zajímavější, fouká na naloženou desítku a projíždím si náhorní plošinu a různá zákoutí. Když jezdím mimo pohled vlekařů, mají o mě strach a dávají mi telefonní číslo, kdyby mě prý ten drak odnesl. V prázdném středisku není problém vyjíždět kopec mezi vleky a provokovat kamarády na kotvě. Nahoře hážu rybu a přidávám se ke zbytku ski areálu. Konkrétně se jedná o čtyřčlennou výpravu z mého auta a jednoho pilota Tureckých aerolinek. Vlekaři staví na čaj a zvou na zahřátí ve vytopené boudě, takový servis pro všechny návštěvníky se nevidí.
Následující den nás potěší čerstvý prašan, ale vítr je potřeba chytat na hraně náhorní plošiny, což přináší kochací jízdu. Odpoledne je otevřená i nejvyšší sedačkovaka, ale už není čas na škrábání se na vrcholovou plošinu.
Celkově výlet vyšel, každý den se dalo mixovat kitování se snowboardingem na prázdných sjezdovkách. Cestou zpět jsme přespali pod horou na polostrově uprostřed jezera Egirdir, které je vidět ze ski areálu a navštívili známé traventinové terasy Pamukkale.
Když to srovnám s jediným snowkitingem letošního roku na Božáku, kdy mizel sníh před očima, tak byl tenhle pojezd náramný ač 2/3dní v lowindu, ale jedna nálož.