Příběh kutila hydrofoilisty - část 2. - učení :-)

13. 02. 2023

O tom, jak jsem hydrofoil vyráběl, jsem psal v předešlém článku, tak jestli ho ještě nemáš přečtený, určitě to naprav ;-)

 

Jak se na té šílenosti rozjet, jsem neměl nejmenší páru, s nikým jsem to nějak extra nekonzultoval a neprojížděl ani naučný videa a podle toho to i vypadalo :-D

První den s foilem ve vodě, jsem si výživně zadragoval a protože už jsem nestihl vyrobit na prkno strapy, který by pomohly udržet při rozjezdu prkno na nohách, nepodařilo se mě o desku ani pořádně opřít nohama, protože ta šílená věc se chová úplně jinak než třeba vlnovka a furt to uhýbá a přetáčí se někam pod hladinu.

 

Druhý den jsem si při dragování vypozoroval, jak prkno v pohybu ve vodě reaguje a jakými pohyby ho vlastně ovládat, aby dělalo, to co já chci. To mi výrazně pomohlo i při „obouvání“ prkna před rozjezdem a podařilo se mi o prkno několikrát opřít nohama, aniž by se foil začal přetáčet pod hladinu. Povzbuzující bylo, že i při bodydragu bylo cítit, že foil „vztlakuje“ a krásně to stoupalo proti větru. Progress šel pomalu, ale dopředu :-)

 

Třetí den přišlo první postavení na prkno a pokusy o rozjezd. U pokusů to ale taky skončilo, protože foil mi věčně někde vyjížděl z vody a taky přišlo na odhalení další slabiny. Zlomilo se "tělo" foilu spojující křidýlka a nohu. Při výrobě jsem totiž nějak nepočítal s tím že to bude namáhané i v krutu. To jsem se ale spletl, protože občas se stane, že se o vodu opře jen jedna strana křídla a druhá je nad hladinou. Oprava to byla v polních podmínkách Lefkády krapet složitější, ale asi za 3 dny bylo hotovo i s vyztužením, aby se to už neopakovalo a mohl jsem pokračovat.

 

Další den jsem ujel pár metrů po hladině, aniž by celá ta šílenost úplně nekontrolovaně vyletěla z vody někam pryč. A večer jsem v chatu trochu prokunzultoval techniku jízdy s Iwoshem.

Zlom přišel pátý den, kdy jsem při jízdě po hladině začal nabírat větší rychlosti a mezi vlnkami už jel v „levitaci“. Současně ale přišel i první úraz. Prkno se mi pod nohama stočilo, tak že noha s křídlem vyjela přede mnou z vody a drak mě natáhl přímo na ni. Napřed jsem myslel, že se do křídla zakousnu, ale hlava nakonec uhla a odnesla to jen klíční kost, kde jsem si o ostrou hranu křídla prosekl kůži. Pochopil jsem, že helma a neopren nejsou vůbec blbej nápad.

Neodradilo mě to a šestý den jsem se konečně trochu projel. Rozjedu se po hladině, nabrat rychlost a velmi zlehka šlápnout o vlnku do zadní nohy a pak hned zase trochu do přední. Jedu, je ticho a z protějšího břehu slyším vzdálený šustění cikád, kterýho jsem si nikdy předtím nevšiml. Ten dokonalej pocit lehkosti asi po 50m ukončil igelitovej sáček ve vodě, kterej zafungoval jako ruční brzda a já pokračoval v jízdě bez prkna :-D Samou radostí že už to konečně jede, jsem se chtěl ukázat a najel jsem moc blízko ke břehu.

 

Křídlo se zakouslo do písčitýho dna, deska sebou sekla do vody a já už ve vzduchu slyšel zlověstný prasknutí. Odnesla to naštěstí jen deska a ukázala svou slabinu. Uf, oddechl jsem si. Tohle za 2 dny opravím na koleni a bude se jezdit dál. :-D

 

Jistota a stabilita při jízdě se postupně zvyšovala, ale měl jsem problém, že to furt jezdilo proti větru. Je prostě cítit že to je dělaný, aby to jezdilo proti větru. Jedině při jízdě upwind se do toho můžu pořádně opřít, hodit draka nad hladinu a udržet stabilitu i při větší rychlosti. Po větru mi to ze začátku moc nešlo. Drak mi pořád padal, a táhl dost nestále, což udělá se stabilitou na foilu krátkej proces. Později už to šlo i po větru a dokonce se mi párkrát podařilo se otočit do druhého směru bez namočení.

  

Jednou se na vodě ukázal další hydrofoil (sériové výroby) a hned mě napadlo požádat o testovačku, abych měl nějaký srovnání. Rozdíl byl velikej. Prkno vážilo asi 2x víc než to moje, takže cesta do vody byl trochu opruz. Byly na něm ale strapy, který všechno dost zjednodušují. Do levitace to šlo při menší rychlosti (možná i tím že to byla velká lopata pro začátečníky) a bylo to daleko stabilnější ve vertikálním směru, takže jízda byla celkově výrazně jednodušší a pohodlnější. Bylo cítit, že při větší rychlosti narůstá tlak do přední nohy a taky odpor a nechce to jet tak extrémě ostře proti větru.

Říkal jsem si, že učit se na něčem takovým, tak za 1 den jezdím, ale když jsem to zvládl na tom vlastním výtvoru, tak už se rozjedu asi na každým foilu :-D

  

Ve výsledku jsem se svým prvním počinem docela spokojenej. Účel to splnilo, stálo mě to minimum financí, naučil jsem se na něm jezdit a poučil se z chyb, kterým se vyvaruju při výrobě dalšího kousku na příští sezónu po dlouhých zimních večerech.

 

Taky pokukuješ po hydrofoilu? Stojí za to zvážit, jestli se do výroby něčeho takovýho pustit nebo ne. S foilem je to jako s kurzama, je to super, výrazně to ulehčí učení, ale stojí to prachy, takže výroba a samoučení je schůdnou cestou spíš pro dobrodružné povahy s hromadou volnýho času a prázdnou kapsou :-D

  

Moc jsem toho ještě nenajezdil, ale rozhodně mě to chytlo. Když ostatní nadávají, že už jim to nejede a foukačky padaj na hlavu, mám radost, že konečně nebudu přeplachtěnej :-D. Je to prostě jiné ježdění než s čímkoli jiným na hladině a už jsem nedávno viděl video, kde na foilu sekali i wakestyle. Možná je to budoucnost našeho sportu, možná ne, ale ten pocit za to stojí :-)

Takle nějak to vypadalo po dalších x dnech...

 

 

A na závěr ukázka kitingu v nesmyslně slabém větru :-)