Soustředění na Traunsee a první mezinárodní hydrofoil závod reprezentace ČR
Původní plán bylo vyjet do Polska na závody, týden před odjezdem nastala změna. Trénink na úžasném Traunsee a pak hned na Italský šampionát na Gardě.
Moje premiéra na Traunsee líp snad ani vyjít nemohla. Slabší vítr nám přál oba dny tréninku a celá repre z nich vyždímala úplné maximum. Ve středu jsme v průměru všichni najezdily přes 100km. Konec středy jsem zakončil unhook jízdou na HF, když se mi doslova roztrhl trapéz a já musel z půlky jezera jednou rukou držet všechen výkon kitu Flysurfer SONIC3 15 a druhou řídit. Nejtěžší bylo se rozjet a pak hlavně přistát, vše proběhlo v pořádku.
Ve čtvrtek byl vítr o něco slabší, ale potrénovali jsme s místním borcem tzv. Žokejem Váňou a musím říct, že jsem byl překvapen, že jsem s ním byl schopen udržet krok, ale chvílema mi trochu ujíždl. To se změnilo po pár kolečkách, když ,,Žokej Váňa,, prohlásil, že už nemůže. Za světla jsme se pak všichni připravili na odjezd do Itálie.
V pátek ráno jsme se už probudili na parkovišti kousek od místa dění. Ranní vítr jsme se připravovali, na odpolední session. Ta nakonec začala o něco později, než jsme chtěli. Nejvíc nás zdrželo vyděšené koukání na starty zúžené elity světa: Connor Bainbridge, Marcus Edregan, Florian Gruber…
Když jsme se konečně dostali taky ke startu, tak jsme s Monikou Žiži a Petrem Rychnovským předvedli tři nejlepší starty za celý den, asi jsme vyškoleni z českého větru :D.
Když už jsme byli na vodě, tak se nám jen tak nechtělo z vody na náročné přistání. První ponaučení pro mě, když na termickém jezeru všechny foukačky plavou a na vodě není ani jedna komora, tak musím co nejdřív z vody. V tu dobu se mi ale líbilo jezdit nejvíc z celého dne. Až na desítky foukaček ve vodě mi nikdo nepřekážel a celá Garda byla moje a já si to nádherně užíval, dokud se přes skálu nepřehoupl mrak, který stočil vítr na čistý offshore. Chvilku jsem taky plaval, ale podařilo se mi Flysurfer SONIC3 zrestartovat, pořád ale nechápu, že jsem dojel ke břehu s kitem nad hlavou. Pláž, kde se přistávalo byla cca 100 metrů od obrovské masy skály. Konec dne jsme celá banda oslavila u grilu na naší české základně mezi autama.
Sobotní dopoledne uteklo strašně rychle, celý den se jakoby zpomalil když začal meeting závodníků, kde jsme se dozvěděli luxusní informace,, pravidla, trať a celý průběh závodů bude stejný jako na minulých závodech,, kde jsme samozřejmě chyběli. Naštěstí jsme s Mončou posbírali naše poznatky z instrukcí pořadatelů a poptali se pár konkurentů.
Na pláži byl klid, dokud pořadatelé nedali signál 30ti minut do startu. V tu chvíli na pláži nastal nepředstavitelný zmatek a chaos, závodní komora vedle dalších 10ti na pidi pláži a o místo se tu doslova bojovalo. Naštěstí jsme se s Mončou dostali na start v čas. Vitr byl celkem slabý, a tak ve vzduchu byly kity od 11-18m2.
První dvě rozjížďky jsem doslova nevěděl co dělat. Při startu bylo ma malé ploše hromada závodníků, kteří se snažili urvat si co nejvýhodnější pozici. Celkem jsem se bál přidat mezi ně, proto jsem se držel dál od nich, cca 7 metrů. Při třetí rozjížďce vítr přidal na tolik, že jsem s Flysurfer SONIC3 18m nebyl schopný udělat pořádně otočku. Naštěstí podle pravidel po 4. rozjížďce musí být aspoň půl hoďky pauza, kterou jsem využil k přestrojení na milované Flysurfer VMG2 13m, se kterým se mi manévry zrychlili minimálně o trojnásobek, ale hlavně jsem nebyl tolik vyděšený a díky tomu jsem začal přemýšlet nad taktikou atd.
S kitem Flysurfer VMG2, které dle mého názoru má nejlepší upwind ze všech ostatních závodních mašin, soudím hlavě podle toho, že jsem všechny ostatní konkurenční kitery podobného umu s konkurenčními značkami draků nadstoupával a byl jsem schopen jim s lepším úhlem ujíždět.
Zbylé rozjížďky jsem byl schopnej se držet, dokonce i předjet především spoustu holek, které už mají desítky závodů za sebou. Poslední rozjížďku jsem dokonce předjel i Sofiu Tomasoni, nejrychlejší holku v Itálii. Po závodech jsem si ještě potrénoval s Petrem a chvilku před ukončením mé session si zajel ke břehu na trénink otoček.
V neděli jsem se na další rozjížďky těšil, protože už jsem věděl, jak to na závodě chodí a taky jsem věděl, že předešlý den jsem udělal spoustu chyb, které mě stály určitě dvě místa. Současně jsem doufal, že bude foukat na Flysurfer VMG2. Bohužel na první možný start jsme všichni závodníci čekali dlouho, kvůli bezvětří. Kolem jedné hodiny odpoledne vyšel signál 30min do startu. Na pláži zase nastaly zmatky a panika, na vodu jsme se zázrakem zase dostali v pořádku, bohužel jsem neměl VMG2, ale SONIC3.
Start probíhal jako v sobotu, podle vlajek a podle zvukových signálů z lodi. Přesně dvě minuty před startem se ale start zrušil kvůli slabému větru a blížícímu se mraku. Než jsem se stihl dostat na břeh, tak mě od přistání s kitem nad hlavou dělilo 40metrů. Věděl jsem, že vítr už nezapne, a tak jsem začal rescue a ke břehu jsem se svezl lodí.
Na pláži jsme rychle zabalili věci, protože se k nám hnal mrak, ze kterého po sléze spadlo jen pár kapek. Už nemělo cenu na nic čekat, pobalili jsme věci do aut, počkali si na vyhlášení a v 16:00 jsme vyjeli domů.
Z tohoto závodů si domů vezu spoustu nových zkušeností a taky vím, kde mám nedostatky, a že jich není málo.
Výsledková listina:
Už se nemůžu dočkat na další závody, kde nebudu z ničeho vyděšený a kde předvedu ještě lepší výsledek.
Čau Piškot