Kiteboarding Lighthouse trip
LukasHC
31. ČERVC '14
0
Předpověď neslibovala zrovna vítr, který by byl ideální pro objetí ostrova. Já jsem už možnost objet ostrov před dvěma lety měl, ale většina kluků měla premiéru.
Start byl naplánoval na 15:00 hodin. Vyslali jsme dva členy s foťáky k majáku, kteří nám udělali super fotky i videa. Občas jsem měl i strach, aby se s foťákem nezřítili z 20 metrového útesu.
Stoupání k majáku bylo docela perné. Vítr nebyl zrovna ideální. Občas jsem měl i úseky, kdy jsem si musel se svým Torchem mávnout. Lítalo mi hlavou: Tohle není ideální vítr pro objetí ostrova. Radši se jen nechám vyfotit a rychle zpátky do pohodlí karavanu. Opak byl ale pravdou. Když jsme všichni přijeli k majáku, chytlo nás nutkání skákat. Oldschool, newschool… 50 metrů od 20 metrové, kamenné stěny, o kterou se rozbíjela jedna vlna za druhou. Kdyby nastaly někomu problémy s kitem, bylo by to jistě hodně nebezpečně zajímavé.
Něco po čtvrté hodině jsme opustili hledáčky našich dvou fotografů a zavítali jsme na druhou, pro nás prozatím neznámou část ostrova. Neuvěřitelně mě zaujal vítr. Tak klidného kita jsem v ruce nikdy nedržel. Proč tomu tak bylo? Za mnou jsem vyděl pouze horizont rozvlněného moře. Nic víc.
Pomalu jsme sjížděli dolů a každý dělal nějaké oldschool triky, protože nám vítr příjemně přidal na síle. Dokonce přišla řada i na pár newschool triků. Já a Honza Novotný jsme si za ostrovem ve vlnách vyzkoušeli například triky jako: late mobe, NIS, 313 a blind judge.
Když jsme konečně doskákali, jako místní divoké kozy, na konec ostrova začal teprve ten pravý adrenalin. „Bude foukat za ostrovem, nebo ne?“ Běhalo mi hlavou. Baladič se obětoval a udělal ze sebe hlavního vůdce našeho peletonu. První se pustil za ostrov a snažil se co největší rychlostí závětrnou stranu ostrova zdolat. Vtipné ve finále bylo to, že za ostrovem byl nejsilnější vítr, na který jsme za celý náš trip narazili. Jen byl strašně moc poryvový, což se dalo čekat. Dá se říct, že to bylo jako typický, český vítr.
Když jsme se dostali do finální fáze, tedy stoupání na flat, začali jsme se pomalu dostávat do přelidněného, klasického dne na Prasonisi. Byl to takový nezvyk se motat mezi tolika lidmi, že jsem se radši sbalil a šel si dát pořádnou sprchu. Přece jen jsme byly na vodě přes tři hodiny. Poslední z nás dorazil ke karavanům něco po šesté.
Kdyby byl za ostrovem schovaný nějaký top secret flat, byl bych tam každý den. Bohužel je tam jen oraniště, kde se jedna vlna snaží přeskočit tu druhou. Nezbývá mi tedy nic jiného, než-li se každý den rozčilovat nad přelidněném flatu.
Autor: KITEBOARDING.CZ je na Google+