Kiteboarding.cz

Landkiting Landkiting challange 12/24h

Závod, kdy si jezdec sám vybere, kde a kdy chce jet není nejobvyklejší. Tentokrát tato volnost byla a mohla být předmětem vyčkávání, taktizování a dost často i hledání volného času. Okno pro akci bylo otevřené po celý měsíc květen, takže každý volnější větrný den, mohl být potenciálním dnem D. O co vlastně šlo? Na zvoleném landkite spotu v ČR nahodit kite a zároveň GPS loger. Pak už jen najezdit co nejvíce kilometrů v časovém úseku 12hodin, nebo pro extrémisty za celých 24h. Jedná se vlastně o stanovení neoficiálního rekordu a vzájemného porovnání.
 

Na vlastní kůži - mAra

Jako vhodnou lokalitu jsme vytipovali na pokus letiště Polička pro jeho dlouhou travnatou dráhu, malým provozem a rozumnou domluvu (aby vstřícnost vydržela, je nutné se ohlásit v budově aeroklubu). Místo původně plánované grilovačky na místě, vyrážíme až ráno a kity nahazujeme relativně pozdě. Nemilé překvapení je výška trávy, tak akorát pro armádní cvičení. Uklidňujeme se pocitem, že furt lepší než sjet za den dvanáctery gumy na betoně. Na sekání není pár dní času, tak vytahuji dvanáctku speeda a Dejf o číslo větší prádlo.

Během dopoledne máme celkem naloženo, jen vítr jde více ze severu, místo avizovaného SV ideálního na celou dráhu. Prvním několika kilometrovým šetřením zjišťujeme, že jsou i místa s řidšími stébly, které tvoří pěkné travní vlny. Při jednom nízkém průjezdu mě pro změnu vyšetřuje oko svým kopím jitrocel. Land je tvrdý, takže nebrečím a jezdím na jedno oko, stejně si připadáme, že kolem oběda už spot známe celkem dobře. Odpoledne vítr trochu slábne, ale chvilkama se stáčí kolmo na runway, ať můžeme prošmejdit i vzdálenější části letiště. Se slábnoucím větrem kilometry přibývají pozvolněj, ale to už se raduji z nakolečkované stovky díky tahounovi speed 19. Ve večerní bríze už je nejlepší jezdit častěji po uježděných cestách. V poslední hodině už není kvůli tmě a vydrncaným nohám na vybranou vůbec. Balení kolem desáté už je za svitu měsíce a hvězd, tak se nohy těší na zasloužený odpočinek v posteli místo dalších 12 hodin.

Video z našeho společného pokusu udělal Dejf výstižný sestřih. 

Na vlastní kůži - Leguán

Challenge, jsem bral hned od vyhlášení docela vážně a říkal jsem si, že zkusím na mountainboardu odjet 24h, protože v této kategorii bude menší konkurence. Trochu problém mi ale dělalo spojení nedostatkového volného času a vhodné předpovědi, aby bylo vymalováno na celé 2 dny. Konec měsíce se blížil většina účastníků už měla odjeto se slušnými výsledky, ale větru po málu.

Nakonec to dopadlo tak, že jsme vyjeli s Karafem až na poslední možný termín, slibující nějakej vítr a to 27. 5. Ještě den před samotným aktem, jsme nevěděli, kde budeme jezdit. Předpověď slibovala severák mírně lízlej z východu. Na tento směr moc vhodných dlouhých ploch není a tak jsem začal projíždět letecký mapy s vyhledávacím slovem "letiště". Vytipovali jsme 2 letiště a jedním z nich bylo Znojemské. Nikdy jsme tam nebyli ani nevíme o nikom kdo by tam jezdil. Karaf vytelefonoval povolení od správce, takže už nám nic nebránilo.

Při přijezdu na letiště už jsem viděl Martinova draka, tak hned jdu zjistit jak se věci mají. Přijel chvíli předemnou a stihl zmapovat vítr, který je bohužel docela rozbitej. Po přeparkování aut hned vedle dráhy se vrháme na věc.

Vybaluju FS Lotus 15m, MBS pro 90, mobil a energetický zásoby pro mě i elektroniku. Hned je nám jasné, že nárazový vítr je způsobený asi 40m vzdálenou alejí stromů, která stíní asi 2/3 letiště a vítr je navíc čistý sever, takže se na jednu stranu jede upwind a na druhou pořádná palba downwind. Po asi hodině ježdění se přihnal slušnej slejvák. Zabalili jsme to pozdě a trochu zmokli. Kecáme v autě a tlačíme do sebe snídani. po 40 minutách déšť ustává, tak hned zase vybalujeme, protože čas běží. Hned po pár metrech máme jasno, že s vodou není ještě konec. Travička sice byla střižená na krátko ale docela podmáčená a od koleček to cákalo snad rovnou do nohavic až na trenky. Po pár minutách mi začalo čvachtat v botech a vidina, že v nich budu muset odjet eště 22h byla docela nechutná :-D

Po chvíli za náma přijel správce letiště a dává nám asi 15 min školení. Po nuceném přeparkování aut o pár metrů vedle se hned zase hákujem na draky. Až do odpoledne vítr slušně drží nějakých 6 - 10 m/s ale v prudkých nárazech tam muselo bejt aspoň 14, protože jsem za drakem někdy nedobrovolně letěl jak kus hadru a při jednom crashi jsem ze sebe serval aquapack s mobilem a promáčkl powerbanku. Tak jsem se rozhodl přesedlat na pár hodin na osmu Psycho 4. Navíc směr se proměnlivě stáčel ze západu a museli jsme jezdit šejdrem jen asi 100m dlouhé úseky. K večeru vítr postupně vychcípával na nějaký 3 - 4 m/s a v závětří za stromy to byl boj udržení draka ve vzduchu. Jka spadl na zem, byl konec. Muselo se několik minut čekat na poryv nebo ho kus odnést mimo závětří. Večer kolem 9h už skoro nefouká, Karaf má odjetou svou 12h a tak to balí a jede domů. Mě už boty i hadry uschly a tak jsem se rozhodl zůstat a zkusit dalších 12h. S ultralehkým Lotusem jezdím pomalu na mávačku, ale kolem půlnoci už to vůbec nejede. Tak zalézám do auta že se trochu prospím. Přecejen tělo už má celkem dost. Díky vydatné alergii a klepání kosy jsem ze 2h prospal tak 50 min, ale pak se začal ozývat nějakej průvan, tak hned obouvám kolečka a pokračuju na mávačku až do rána.

Vítr je sice slabej, a špatnej směr, takže mě z toho ježdění 80m úseků tam a zpátky skoro hráblo, ale naštěstí je to hezkej stabílek, protože jde mimo stromy. Vidět bylo přes noc docela hezky, protože bylo pod mrakem a světlo z blízkého Znojma se hezky rozlévalo do okolí. Ráno už mě chytají křeče do noh, ale vítr se slunkem mírně zesiluje a tak hrotím poslední kilometry co to jde.

Čas vypršel, je odjeto, mám nakrouceno něco přes 250 km a doufám, že to bude stačit. Balím a chystám se na odjezd. Měl jsem docela strach z cesty za volantem abych neusnul. Na letištním hnojníku pokládám ranní kábl a vyrážím. Nakonec cesta nebyla tak hrozná a ani se mi nechtělo spát. Za to doma jsem pak po obědě a vaně prospal asi 14h v kuse :-D

Bylo to dost na hraně, jak fyzicky tak psychicky, i tak se ale těším na další podobnou soutěž a posouvání vlastních hranic :-) 

Díky Karafovi za super společnost a hecovačku, Vláďovi za organizaci a Marťasovi od nás za půjčení mobilu a šťávy do něj...
 

 Výsledky 11. - 4.

11. místo – Zuzífek - terénní brusle (MTB) - 12 hodin - celkem 11,09 km

10. místo - =bre@dy= - buggy - 12 hodin - celkem 56,7 km

9. místo - norman - buggy - 12 hodin - celkem 72,2 km

8. místo - Miky - MTB - 12 hodin - celkem 87,01 km

7. místo - dejf - MTB - 12 hodin - celkem 93,7 km

6. místo - Karaf - MTB - 12 hodin - celkem 121 km

5. místo - Justo - MTB - 12 hodin - celkem 136,8 km

4. místo - šéva - MTB - 12 hodin - celkem 150,93 km

3.místo

drobnosti od firmy BEST KITES

mAra

MTB 12 hodin

celkem 154,12 km

2.místo

cvičný kite od firmy Easy FLY

PospaPV

BUGGY 12 hodin

celkem 154,24 km
 

1.místo

trapéz od firmy MYSTIC

Leguán

MTB 12 hodin

celkem 167,1 km (252,2 km)

Zdroj: http://landkiting-challenge.tode.cz/, organizace: Vladimír Rozprým (díky!)

Tímto jsou neoficiální rekordy pro ČR stanoveny a můžou být laťkou pro další ročník. Pokud by někdo chtěl akci pojmout jako útok na oficiální rekord, může se inspirovat videem ze Španělska.

Do dalších podobných akcí přeji vydatnou účast a to včetně rekreačních jezdců tak ostřílených buggynářů, kteří svými výkony nedělají ostudu ani v zahraničí.