rozhovor s Hardou - královnou snowkite spotů
Rozhovor se všeobecně známou, každoročně vyhledávanou, jednou z královen snowkitových spotů, úžasnou a skvělou norskou Hardangerviddou.
Exkluzivně jen pro naše čtenáře!
Rider: Čau Hardo, jak se daří?
Harda: …
Rider: Jo, promiň.. Jak se máš Hardangerviddo? ;-)
H: …
R: Tušil jsem, že moc výřečná nejsi, ale vím, že pokud nejsi úplně tichá v té rozlehlé zasněžené pláni, zdobené kopečky a kopci okolo zamrzlých jezer, tak si pěkně šumíš..hučíš..bouříš.. podle toho jak silný vítr se tebou žene.
Dlouho jsme se neviděli, protože příběh o bacilákovi nám to nedovolil, ale teď si zase můžeme pokecat..po našem..fičením větru a rejděním na lyžích.
Tak by mě zajímalo, co je u tebe nového?
H: …
R: Paráda, to jsi mě potěšila, že je Ørteren pořád tak nádhernej. Obzvlášť když je tu tak málo kiterů. Takže během toho šmejdícího výletu přes hřebeny, kopce, sedla, údolí co celé jezero lemují do dálek horizontu, si poslechnu co mi chceš tím hučícím větrem říct.
H: ...
R: No zajímavé povídání.. Jen u velkého vysílače jsem ti přes bouření větru moc nerozuměl, ale moje Duše2 8m mi to přeložila, že tam prej nemám jezdit..a když nikdo jinej okolo nebyl, tak jsem jí to věřil. Naopak na druhým konci v tom vzdáleným sedle s převisem jsi moc výřečná nebyla..na chvíli ti tam došel větrný dech..ale pak ti to zase šlo, tak dobrý ;-)
Na Ørterenu je tedy vše jak má být, co dalšího mi povíš?
H: ...
R: Jasně, chápu že ses ještě moc nerozmluvila. Tak si tady v klidu procvičuj hlasivky šumění vetříku, já zatím na Ustevatnu ověřím, že pořád platí, že ježdění na jezeře je nejkrásnější, když z něj zmizíš do břehů..
H: ...
R: Jezero bylo fajn, ale stačilo a zase za tebou nahoru.. Za lehkého šumění vyrážím ze Skuleviky, pro naše další povídání. Zkusím, jestli budeš u Dyranutu výřečnější.. Je most pořád na svém místě?
H: ...
R: Ty jo, to byl pěknej příběh plnej kontrastů. Namačkaných 40 kiterů na 2km čtverečních a hned za kopcem široko daleko ani člověk ani drak. Dole ticho, že s mým Zvukovým3 13m sotva jedu a nahoře hukot, že nestíhám hranit. Zaříznutí stopy do nedotčeného sněhu a na motocross rozježděný gayplácek. Měkký prašan a ledové vrcholky. U mostu mi došlo, jak málo tu máš sněhu..vždy z něj bylo vidět jen zábradlí, ale teď je vidět i zespodu.. Jak to?
H: ...
R: Jo, přesně tohle jsem tušil..říkal to i majitel naší dočasné základny. Je to zvláštní, že první pořádný sníh byl až v únoru.. Nezvyklé.
Pojďme se v našem povídání drobet posunout. Nejlíp ne jen obrazně.. Co mi doporučíš?
H: ...
R: Tak tohle mi chybělo! Konečně se mi tenhle náš rozhovor začíná líbit. Když jsi cestou z Lægreit na Halne ztichla, tak se mi nechtělo věřit, že tam vyprávění končíš. Ale po tom co jsme tam obětovali polovinu výpravy, tak ses zase pěkně rozpovídala a s hukotem jsi nás vedla až na Skiftesjoen. Dík za pecka zážitek, kdy jsem si na břehu kopce sáhnul do kraje mraku..
Nenech se prosit a povídej dál! Kam teď?
H: ..., ...
R: Přiznávám, že na tenhle příběh jsem čekal. Teda doufal jsem a věřil, že ani tentokrát o něj nepřijdu. Vždyť povídání o cestě z Dyranutu do Ustaosetu se nikdy neomrzí. Zastávku cestou na Tuvě beru jako tradiční třešínku na dortu. Navíc už i s oroseným točeným! Sice jsme tentokrát museli na Lægreitu obětovat drtivou většinu výpravy, ale ztráty jsou pro takové povídání povolené. A stálo to za to!
Pomalu se chýlíme ke konci rozhovoru. Tak co kdybys nám řekla fakt nějakou novinku?
H: ...
R: No ták, třeba něco co se tě jako netýká...něco o nějakém novém místě..?
H: .....
R: Tak to si děláš pr..l! Jako fakt? A jen proto že je to daleko? Tak ať tam i dál nejezdí! Když budeš mít zbytečně moc větru, tak já si tam dojedu znova rád. Sonstík je peckovej! Dík za něj. Teda když se povede najít, nebo si počkat na tvůj známy větrný hlas. Ten kopeček 220m / 1km nahoru a dolu, byl čupr zážitek. Pohled na tebe z jiné strany nezapomenutelnej. Těším se, až si tím údolím dojedu na Dyranut.. Fakt jsi mě tím nadchla.
Co na závěr trochu zavzpomínat?
H: ...?
R: Však víš, ty menší, kompaktnější jezera a okolí, tam za tím masivem..
H: ...
R: Mňo..pěkné..ale.. Kde je sakra ten sníh? Tohle jsem nečekal. A při tom tady umí být tak pěkně. Všechno po ruce, menší, hravější, zmenšená ty, Hardo. Jen tu už nebýváš tolik slyšet. Ale to bílo dole a modro nahoře, nasvícené tím žlutým, tak jako celé naše povídání, to tady tak nějak mizí. Asi je čas na konec našeho letošního příběhu.
H: ...
R: Nápodobně. I já jsem tě zase po té divné době rád viděl a slyšel. Tak zase za rok. A slibuju, že opět na delší dobu, než tentokrát.
Chceš na závěr pozdravit naše čtenáře?
H:
R: Ale no ták, zkus to, to dáš..
H: h.h.h...a.aa...r.r.rrrr..daaaa....
R: Jupí!!!
Výše přepsané povídání je možné si poslechnout osobně v okolí Geila a Dyranutu, nejlépe v jarních měsících. Doporučení pro interview: dresscode - teplé odolné oblečění; přeprava – lyže, v nouzi prkno; výzbroj – něco kolem 3 neohrožených draků. A věrtel štěstí v tlumoku!
Mír pro elfy, soby i losy (i když ty jsou fakt tupý a klidně ti vlezou přímo před auto a ještě čumí, jako že co jako..).
Radekrek