Wake Weekend s přáteli
Jelikož kite a wake nejsou mojí jedinou zálibou, tak první část víkendu pro vás asi nebude záživná, jelikož nemá nic moc s tímto sportem společného. Proto to hodně shrnu!
Můj ideální víkend si představím se vším, co mám rád – přátelé, auta a motorky, kite a wake, a také parkour. Všechno se do jednoho víkendu samozřejmě nevejde, ale i tak se toho dá dost skloubit.
Hned, jak jsem zmerčil informace o tuningu a koncertu v jednom na letišti Vyškov. Začal jsem žhavit dráty a svolávat partu! S tím, že akce je výjimečně pouze dvoudenní. Většině lidí se nechce jet takovou dálku kvůli tak krátké akci. A jelikož jsou moji přátelé rozeseti po celé republice, už jsem pomalu začínal propadat panice, že nikdo nepojede. Přišla však super zpráva! Na Wake Park Merkur má hrát Dj, který bude hrát také na Vyškově. Bylo jasné, co zaplní zbylou část mého víkendu. Hned jsem přemluvil kamaráda z Příbrami a jeho přítelkyni, dalšího kamaráda z Brna jsem přemluvil pouze na Vyškov.
Tím, jak dopadl tuning, který trval pouze od pátku do soboty, vás zatěžovat nebudu. Kdybyste někdy příště chtěli číst i o těchto ne-kitových akcích (které ovšem nějakým způsobem s kitem souvisí), stačí napsat do komentářů a něco pro vás připravím.
Nyní nastává již všemi očekávaná a zmíněná akce na waku. Ani jeden z mých přátel nic takového nezkoušeli a Jendovi již dlouho slibuji, že ho naučím na kitu. Po vysvětlení, že wake je také dobrá příprava pro rozjezd na kitu na vodě, jsem měl o zábavu při odpočinku na lehátku bohatě postaráno.
Po nějaké té chvilce učení na jednodušším vleku Jenda odhodlaně oznámil, že si věří na velký vlek. V tomto okamžiku jsem se decentně pousmál a plný škodolibosti jsem souhlasil. Samozřejmě jsem se mu poté pokusil naznačit, že to asi není ten nejlepší nápad. Plný sebevědomí mě ale odbyl, chtěl jen radu do začátku.
“Je jedno, jak ti to jde. Hlavní je, jak u toho vypadáš! Tak se prosím usmívej, až budeš padat.”
Odhodlání z něj viditelně opadlo, ale beztak hrdě vyšel vstříc selhání.
Během nespočtu pokusů jsem jako správný závislák vytáhnul mobil. Na sociální síti jsem zjistil, že jeden můj kamarád s přítelkyní má namířeno směr Pavlov. Neváhal jsem a zavolal mu, ať si udělá zastávku u nás na Merkuru. Přemlouvání nebylo příliš náročné, když jeho přítelkyně a kiterka Sabča slyšela o waku. O pár minut později nás proto poctili svou přítomností a vrhli se do akce, tak jsem měl další show.
Po nějaké době, už měli toho cachtání a potápění dost a prej též potřebují oddych a šli se též mrožit. Tuto situaci jsem ovšem využil. Při svém namáhavém válení, jsem vše pečlivě dokumentoval jejich pokusy a pády. A když už nikdo nepadal, šel jsem jezdit já a focení jsem nechal na nich.
Jelikož jsem to prostě já, tak se mě dost často ptali, jestli mě baví platit za plavání a turistiku kolem vleku. Během těchto okamžiků stíhám kontrolovat jestli opravdu ten foťák používají, ať taky něco mám. Taky si všímám, jak Jendis s někým dotelefonoval a blíží se nějak moc vysmátej ke mne. Následně začínám chápat, i jeho závislost na sociálních sítích, je také nezdravě veliká a také zjistil, že na Moravu jedou další kamarádi. Samozřejmě, že už je dohodnuto, že jsou tu za chvilku. Bohužel ty měli až moc plný program na to aby se zdrželi na dýl a ani se neodhodlali se svést.
Ani mě se nedaří řídit se svýma radama.
Naše síly končily, spolu s otevírací dobou vleku. Teď rychle někde vyjíst zásoby jídla a “ready to párty”. Která byla fakt povedená.
Ráno přišlo to nejhorší! Ke všemu překvapení to nebyla kocovina, ale ranní dospávání v kufru auta. Vedro je jiný zabiják. Honzík s Barčou to vychytali a na rozdíl od nás měli spaní v hotelu. Po dlouhém vstávání, které nám zabralo celé dopoledne, přišel čas naplánovat odjezd. Byla neděle, už dávno nebylo ráno, a tak jsme se rozhodli, že abychom se vyhnuli parkovišti na D1, vyrazíme pozdě večer.
Využil jsem tedy této situace, volného dne a navrhnul tzv. “Střízlivý výšlap”. Opravdu mě mrzí, že jsem nestihl vyfotit ty zděšené výrazy. Chvíli trvalo přemlouvání našich těl na výšlap na zříceninu Děvičky. Dlouho jsem neslyšel takové skuhrání a trpění během fyzické zátěže. To utrpení za to ovšem stojí, ten výhled na krásné okolí má svoje kouzlo. Vysílač Děvín nepřipadal v úvahu, už během cesty na zříceninu! Co přišlo v úvahu, bylo kočka Venuška po cestě zpět na wake.
Celý víkend tedy nakonec krásně vyšel – výšlap, ještě trocha ježdění (topení, plavání a chození) a wake opět zavíral. To pro nás bylo znamením, že opravdu nastal čas vyrazit směr domov.
Po osmé hodině byla prázdná dálnice, a západ slunce byl tak krásný závěr suprového víkendu.
V další sérii článku bych pro vás chtěl připravit, kam na Wake. Budu objíždět veškeré wake parky v České republice a o každém z nich bych se vám tu rád nějak rozepsal. Ať víte, který máte poblíž a jaké to tam jet. Kam vyrazit a co je popřípadě zajímavého v okolí. Měli byste i o tyto články zájem? Také máme v plánu různé tutoriály, např.: jak se rozjet, triky, jaké vybavení vybrat. Stačí napsat do komentářů, o co byste měli největší zájem.
Příště v parku, čus! Folty