Dáváme dárky (trapéz, cvičný kite, měřák větru...) k nákupu nad 4 000 Kč. Najdeš je ve svém košíku !

Kiteři kiterům

248
+Napiš článek
 

Mára před nějakou dobou sepsal zamyšlení o našem indiviuálně kolektivním kite sportu, tak si ho můžeme na začátku roku zase připomenout.

Jak se mění kiting

Kiting je sport, který milujeme, protože nám dává zažít úžasné pocity, což láká i další a další nové kitery do komunity. Bojovat proti tomuto trendu je zbytečné, ale celkově se společnost ego honičů, sic propojená všemožnými sítěmi, přestává spolu bavit a komunikovat v reálu na spotu. Jednou je důvod, že kituju desetkrát déle, než druhý. Podruhé, že mám stokrát dražší auto, než druhý nebo jsem jiné národnosti, příznivcem jiné značky či technologie. Možná, že nejsem sám, kdo pozoruje určité vytrácení pocitu sounáležitosti mezi kitery. Samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle a najdou se i momenty, kdy naladění na stejnou vlnu funguje ukázkově. Pojďme si zpátky uvědomit, že kiteboarding je sport individuální, ale zároveň velmi kolektivní.

Zkusím ilustrovat na příkladu, který by měl být pro náš druh Homo Ekonomus pochopitelný. Pomohu si tedy částí článku známého ekonoma.

 

Čínské peklo, čínské nebe

Můj dlouholetý čínský přítel mi kdysi povídal příběh o tom, jak to mají s nebem a peklem v Číně. Peklo, tak to je místo, kde je na stole nepřeberné množství nejvybranějšího jídla, kolem něhož sedí na smrt hladoví lidé, umdlévající vysílením, kteří se ale nemohou nikterak nakrmit, protože jejich čínské hůlky jsou delší než jejich paže. Jídlo tedy naberou, ale nemohou si je vložit do úst. Tak jsou vylíčena věčná muka: věčný hlad, který vypadá, že je už nasytitelný, jídlo je na dohled, ba na dosah, ale nejde to.

Kontext nebe, navzdory očekávání, vypadá úplně, ale úplně stejně. Stejně mnoho jídla, stejně veliký hlad, a dokonce i stejně neprakticky dlouhé hůlky, s nimiž se člověk nemůže najíst. A v čem je tedy rozdíl mezi nebem a peklem? Lidé v nebi se krmí navzájem.

 

Kiterské peklo a nebe

Tento příběh lze přenést i na kitovou komunitu. Představte si, že jste na spotu, kde panují téměř ideální podmínky na kitovačku, ale všichni si hledí pouze na svůj bar, nebo se věnují tvorbě plážového selfíčka. Zbývá jen riskovat start či přistání sám. Není tohle kitové peklo?

 


Plná pláž, která se na první pohled neliší od té předchozí, může být nebem? Stačí přece pár maličkostí a mít oči otevřené i pro ostatní. Přistát kite neznámému spolukiterovi, i když jsem zrovna před chvílí startoval támhletomu **** a tamten *** je o krok blíž. Pomoci slabší holce dofouknout posledních PSI nebo jen natáhnout své šňůry jinam, než má  zrovna připravené kolega. Snaha o zachování neoddělitelného kolektivního ducha našeho sportu a životního stylu se neomezuje jen na pláže, ale platí i na vodě. Každý by si sice měl držet svou rezervu, ale na za cenu lhostejnosti k ostatním. Vidím-li někoho na place v průšvihu, nepřemýšlím o tom, že udělal vlastní chybu, za kterou by měl zaplatit, ale raději se dobrovolně ochudím o dva šláky a jeden skok, abych mu pomohl.

 

 

Zajímavé na pojetí pekla a nebe v Číně je jejich blízkost. Věřím-li, že by mi někdo pomohl, kdybych se dostal do průšvihu, pomohu i já rád druhému. Mám-li však negativní víru, že mně by přece taky nikdo nepomohl, držím si svůj šlák s upřeným pohledem před sebe.
 

dontland.jpg
 

Přeji všem kiterům ať se v novém roce daří využívat dlouhé hůlky i lajny.

Myslíš, že je celý problém moc zjednodušený a vydal by na dlouhou diskuzi?
Doporučuji přečíst celou polemiku zmíněnou na začátku článku, či knihy autora.
Jakou máš nejhorší a nejlepší zkušenost se vzájemným chováním kiterů?

Čau, Mára

Ohodnoť článek:



Diskuze k článku

hezký článek

Velice hezky napsaný, Marku. Myslím si ale, že pocit, který zažíváš poslední dobou, není jenom tvůj a dovolím si i nastínit důvod, proč tomu tak dle mého názoru je. Myslím si, že vše je z velké míry zapříčiněno právě silně rostoucím počtem lidí na spotech, což zmiňuješ hned na začátku článku. Samozřejmě, elementární pravidla slušného chování mohu ctít i na přelidněné pláži, ale bude to spíš vycházet z mého aktivního uplatňování morálních zásad a vychování než z nějaké přirozené vnitřní potřeby pomoct svému "druhovi". Principy komunity fungují pouze do určité její velikosti. Pokud kritickou mez překročíme, čím dál víc jejích členů začne na nějakou sounáležitost kašlat a hrabat si víc na vlastním písečku. Ostatně můžeme se zamyslet, jestli bychom se větší pomoci s píchnutou pneumatikou dočkali dnes na ucpané pražské magistrále od ostatních členů "komunity pražských motoristů", do které třeba i patřím, než na D1 v době, kdy po ní projelo jedno auto za 5 minut.... Od jisté velikosti komunity najednou přestává fungovat pocit sounáležitosti a začíná převládat přístup, kdy další členové komunity jsou více mými konkurenty, s kterými se musím prát o plac na odstartování draka, místo na silnici apod... Kdo zažil např. letní špičku na rakouském Traunsee, kdy na sotva stometrové pláži leží ke stovce draků a než roztáhnu šňůry před startem, mám přes ně další troje nové....ten se tomuto jevu jen těžko může divit. Zejména u kiteboardingu je velmi dobrých a dostupných spotů jen omezené množství a pláže prostě nafukovací nejsou. Na řadě míst je také kiting neoficiálně tolerován pouze do doby, než z pohledu nekitující většiny přeroste počet těch "bláznů s padáky" únosnou mez a potom dojde k plošným restriktivním opatřením, které pak přelidňování určitých spotů ještě umocní. Viz. třeba příklad se saským Berzdorferem... Na druhou stranu, k drsnějším analogiím nemusíme chodit daleko. Několik mých známých mi vyprávělo zážitky, kdy při jejich začátcích s vlnovým surfováním došlo div ne k fyzické konfrontaci ze stran lokálních mazáků, protože neznali nepsaná pravidla kolem řazení na line-upu atd. Tak si myslím, že jsme na tom ještě pořád dobře :) Avšak pokud poroste počet kiterů stejným tempem jako v posledních letech, budeme se asi muset smířit s tím, že s nepříjemnostmi, které zmiňuješ v článku, se budeme chtě nechtě setkávat stále častěji...

Shop

Magazín

Recept na nejlepší hydrofoil

Rodák z Čech, který promlouvá nejvíc do světové tour hydrofoilu, promluvil i v rozhovoru...

0

Bazar