Já nechci na kite do Norska

Harda. Prý Hardangervidda v Norsku…hmm..nevím..co tam proboha??? Na internetu nenajdeš jedinej věrohodnej článek... strejda gůgl mlčí... fejs a instáč na tohle téma spíš vyděsí. Že prej nějakej snowkiting, nebo co.. To bude určo nějakej hoax!

 
snowkiting_norway_flysurfer_010-(3).jpg
 

O Hardě nikdy nikdo normální neslyšel. Proč taky. Prej je to tam samej kopec, zamrzlý jezera a na její konec nemáš šanci dohlédnou a snad ani dojet. Není divu, že těch několik magorů, co tam jezdí, se většinou drží v dosahu silnice, takže používají sotva zlomek její 7400 km2 plochy. I tak to je prostor několikanásobně větší, než největší zasněžená pláň u nás. Brrr…už jen ta představa…hnus!

 
 snowkiting_norway_flysurfer_Ustaoset.jpg snowkiting_norway_Hrdangervidda.jpg


Vyhnali mě tam. Zase. Už po páté. Co jsem komu udělal, že tohle musím snášet? Nucen opustit krásně šedivé město, povzbudivě neurvalé spolucestující v MHD, přívětivě se mračící řidiče v každodenních kolonách.. Ne, prej tu máš a zkus zvládnout ten jejich místní klid a pohodu, kde nikdo nikam nespěchá. Jak v tom můžou žít? Navíc tam tím nakazí snad úplně všechny, takže takové krásné věci jako je stres a nervozita nemáš šanci potkat. To nedám.

 
snowkiting_norway_flysurfer_vsude snih.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_ze silnice.jpg    


Jak tam? Že prej autem. Tam si aspoň můžu krásných 22h namlouvat, že do žádného Norska nejedu. Naschvál jsem si sbalil úplně všechno, včetně žehličky na vosk, mokakonvičky, polštáře... takhle se tam určitě nevejdeme a budu mít klid. Jenže průprava tetrisem z mládí se nezapřela a tak jsme se poskládali i se všema věcma. Sakra! Takže tam asi fakt musím!

Mohlo být ale ještě hůř, kdybych tam letěl. To bych tam byl jen za pár hodin a byl nucen čelit té norské, děsivě pohodové realitě, bez přípravy... rovnou... to už bych asi vůbec neustál.


snowkiting_norway_cesta tautem.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_z trajektu.jpg 
 

Takže autem... trajektem... autem... a jsme na místě. Co tohle má sakra být za bydlení? Menší, skoro nový dřevěný baráček pro 8 lidí. To jako fakt? To tady v Ustaosetu neumí ani postavit krásný 5-ti hvězdový panelákový hotel s 11-ti patry? A kde jsou animátoři? Fitko? Herna? Kde barevné all-in náramky? Tenhle resort ani nemá obvodový zdi, nebo aspoň plot?? Já chci svoje sídliště!

Ke všemu je hned pod terasou zamrzlé jezero s tím bílým hnusem, takže tomu snowkitu asi fakt neuteču.

snowkiting_norway_flysurfer_Ustaoset.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_okolí chaty.jpg
 

A je to tady. Ráno vstáváme a hned u snídaně mě na terase něco praští. Do očí. Co to je? Aha, po chvíli zjišťuji, že je to slunce na modré obloze a všudypřítomný sníh. Smrtelně nebezpečná kombinace. V tom mám přežít dva týdny? Ještě že tu je wifi, tak abych měl aspoň chvíli pocit normálního opravdového světa, hned poctivě smažím fejs a instáč, sázím jedno vyděšený selfííí za druhým, doufajíc ve virtuální záchranu. Ale ne na dlouho. Hrubý a nemytý vůdce zavelel a jde se jezdit na jezero. Proč ne na Hardu? Snažím se to co nejvíc oddálit. Marně. Takže k mé velké nevoli jsem nucen projezdit celé jezero i s jeho členitými břehy a spousty návějí. Ještě že je vidět jen do 19.h jinak by mi asi nikdy nedovolili přestat.

 
snowkiting_norway_flysurfer_peak.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_peak.jpg 
 

Druhý den se mě poprvé pokusili spolubydlící zbavit. Jakoby nic přejedeme jezero a najednou se škrábeme nahoru. Nahoru na Hradu! Tam ten zákeřnej vítr ještě zesílil a všichni se jako zběsilí rozjeli tou nekonečnou plání. Došlo mi o co jde, ale strach z té bílé pustiny (a bez wifi!) mě donutil s nima držet krok a tak se jim plán nepovedl. Nezbavili se mě. Na Dyranutu to vzdali. Uff!

     
snowkiting_norway_flysurfer_freeride.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_prvni prejezd.jpg
 

Další dny byly v podobném duchu. Občas jsem měl štěstí a tu příšernou žlutou záři schovala mlha jejíž krásná šeď mi připomínala kouzlo našich měst. To ale bohužel nebylo moc často. Doufal jsem, že aspoň občas se tomu nesmyslnému snowkitingu vyhnu, ale marně. Vláčeli mě každý den po různých spotech. Ať už na jezero Ustevatn, nebo na některý ze spotů mezi Haugastolem a Dyranutem. Tam to mělo jednu výhodu - alespoň krátké oddálení toho mého útrpného souboje s drakem a živlem. Jednou jsme se vydali úplně opačným směrem. V duchu jsem zajásal, že konečně jedem do pořádně plného nákupního centra, zrelaxovat se civěním do výloh, mekáčem a kinem. Jenže tahle idylka se nekonala. Vytáhli mě z auta na Vasstulanu a zas ten souboj..zas ten vítr... zas to slunce... zase ten sníh. Už nééé!

 
snowkiting_norway_flysurfer_porad slunko.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_025-(3).jpg
 

S drobnýma obměnama to takhle bylo každý den...oba týdny. Krom jednoho dne. Po snídani a psychické přípravě na tu severskou torturu mi přišlo trochu divné, že nakládáme mnohem víc věcí. A taky jo. Na Halne ke mně přivázali jedny ze čtyř naložených bobů a hnali mě oklikou k jezeru Øvre Hein. Tam se jim nelíbila blížící se mlha...ta krásná šedivá mlha skrz níž by nebyla vidět ta děsivá scenérie nepřátelským studeným sněhem zapadaných kopců, jezer a převisů…a tak jsme to otočili a hnali se směrem k Tuvě. Nebylo to jednoduché. Zase nás ohrožovaly ty jistě zákeřně smrtící paprsky slunce, vítr se nás snažil sfouknout a ten prevít sníh klouzal pod lyžema i bobama. Už jsem se těšil na sojové latte v křesle u krbu na Tuvě.. Jenže! Tuvu jsme k večeru minuli a až pár km za ní jsme se zastavili.


snowkiting_norway_flysurfer_vybava na bobech.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_jizda s boby.jpg 
 

Tady budeme dneska bydlet. Cože?? Vždyť je tu jen kopec s převisem? Jejich děsivě zabijácké úšklebky jsem asi neměl vidět. Chtějí se mě zbavit. Zase!! To už ale každý popadl lopatu a… začal kutat díru do převěje. Je tam snad nějaký pension? Přidal jsem se k hrabání, ale nic tam nebylo. Jen ta mnou vykopaná díra. Tak tady teda umřu. Hned vedle vykopaná a postavená jáma s ohništěm mi dodala trochu naděje. A ta potvora mlha nikde!

 
snowkiting_norway_flysurfer_expedicni kemping.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_nocovani na snehujpg 
 

Bedlivě jsem si všechny hlídal, než jsme každý zalehli do své spací ďoury. Ale neuhlídal. Rafinovaně mě přes noc zasypali sněhem tak, že to vypadalo, jako by tam sám nafoukal..žádná stopa. Přes metr sněhu navíc mezi mnou uvnitř a venkem. Umřu! Jenže já chci svojí wifi..a instáč..a fejs..a sídliště..! Záchvat zvířecích pudů a hůlka mě zachránili..vyhrabal jsem se. Nezbavili se mě ani tentokrát.

 
snowkiting_norway_flysurfer_vsechn pod snehem.jpg  snowkiting_norway_zahrab.jpg 
 

Pak už to vzdali a „jen“ mě každý den nutili znovu a znovu vyrážet na spoty a ojíždět ty pláně a kopce a jezera a návěje a převisy a vzdorovat tomu protivnému větru a snášet ostré paprsky toho zákeřného slunce a pořád byl všude kolem ten nepříjemný studený sníh. No pořád.. Dvakrát to vypadalo, že budu zachráněn oblevou, ale co za dva dny teplem a deštěm slezlo, to pak za den a půl nasněžilo.. I příroda se proti mně spikla.

 
snowkiting_norway_flysurfer_fjordy.jpg  snowkiting_norway_vodopad.jpg 
 

Světlá výjimka v tom mém sněžném martýriu byl výlet na fjord do Eidfjordu. Sice se mě pokusili vyděsit tím, že jsme autem zase projížděli kolem těch míst mého mučení, ale já věděl (doufal!), že s sebou kitové cajky netáhneme. Fjord asi fajn. Kilometrová kolmá skála co končí ve vodě o který tvrdí, že je moře. No nevím. U moře v Chorvatsku jsem byl a to vypadalo úplně jinak. Ale nechtěl jsem jim ten jejich blud vyvracet. Cestou jsme ještě zastavili u vodopádu Voringsfossen. Prý jeden z nejhezčích v Norsku. Pche, voda nahoře teče, pak 182m padá a dole zase teče. Zoufalé.

 
snowkiting_norway_flysurfer_sonic2.jpg  snowkiting_norway_flysurfer_Soul.jpg 

No, přežil jsem to. Samozřejmě jen díky vydatné virtuální pomoci mých opravdových a jediných přátel na fejsu. Díky norský bože za wifi! Ale přísahám na všechny cool hipsta kavárny, že udělám cokoli, abych to už nikdy nemusel zažít. HEIL HIPSTA!

 
snowkiting_norway_krava.jpg


SHRNUTÍ PRO TY CO TO JEŠTĚ NEPOCHOPILI
Nejezděte tam! Je tam jen zima, spousta studenýho sněhu, fouká tam ten pitomej vítr, často z modrýho nebe svítí odporně sluníčko do očí a nezřídka tam na pláních je tak málo lidí, že ani není komu si postěžovat. A wifi je jen někde! Fakt, to za to nestojí. Radši buďte doma. Přeci se tam nepotáhnete takovou dálku jako ti magoři. 
 

P.S.: ...a pokud byste přece jen chtěli do Norska na Hardu vyrazit, tady máte více info, jak to udělat.

Punk's Not Dead!
Čus bambus. REK.

foto: Honza, LuBoss, Lafoun, Maňana, Tomi, Radek