Kite safari v Egypře - aneb ztráta pasu

Do Hurghady v Egyptě jezdí z naši domoviny hromada turistů a část z nich za kitingem jako já. Ne každému se ale na dovolené povede ztratit pas, jako se to povedlo mně a vím i o dalších případech. Co to obnáší a jak tento problém vyřešit? Napřed to shrnu hodně stručně a pak do toho přidám můj příběh.

Jak řešit ztracený pas v Egyptě

1. Na místní policejní stanici potřebujete získat potvrzení o ztracení pasu.

2. Musíte si domluvit schůzku a jet do Káhiry na českou ambasádu, kde na základě potvrzení od policie dostanete náhradní cestovní doklad za nějaký drobný poplatek. Budete potřebovat také pasovou fotku, ale ta se dá obstarat ve foto centru kousek od ambasády.

3. S novým cestovním dokladem, a potvrzením od policie musíte na imigrační / pasový úřad v Káhiře vyřídit pár dalších papírů, které netuším na co jsou. Vízum už jsem vyřešil i na vizovém / imigračním úřadě v Hurghadě, kde dostanete nové vízum potřebné při odletu. Vízum bude stát cca 7000 egp, které ale musíte získat v bance výměnou za dolary nebo eura v hotovosti a o této směně dostanete potvrzení vázané na váš pas.

Zní to docela jednoduše, ale celý proces se klidně může protáhnout na celý týden a hromady hodin strávených čekáním ve frontách.

Příběh o mém ztraceném pasu

Hned na začátku můžu říct, že mi tato zkušenost dost změnila pohled na Egypt.

V Egyptě jsem byl na delší dobu a asi 3 týdny před plánovaným odletem jsem začal postrádat pas. Ještě asi týden jsem ho hledal na apartmánů a trochu podezíral děti, které občas lezly i kam by neměly. Když jsem se smířil s tím, že pas není, začal jsem hledat informace, jak to vyřešit abych mohl odletět.

1. Psal jsem mail na českou ambasádu v Káhiře, jak situaci řešit. Dostal jsem informaci, že pro odlet ze země budu potřebovat náhradní cestovní doklad, který mi na ambasádě na počkání vystaví, ale budu dál potřebovat taky potvrzení od místní policie, o ztrátě pasu a následně s novým cestovním dokladem si vyřídit nová víza na imigračním úřadě v Káhiře.

Výlet do Káhiry mi moc radost neudělal, protože představa že pojedu 500 km nějakým busem do velkého města, celý den běhat po úřadech a pak zase 500 km zpátky, nenaplňovala moje představy o trávení času v Egyptě. Pár dní jsem ještě vyčkával, než odezní horečky a nemoc, protože mi fakt nebylo moc dobře a byl jsem rád, že zvládnu nakoupit jídlo. To jsem ale ještě netušil, co mě čeká...

2. Získat potvrzení od policie o ztrátě pasu nebyla taková hračka, jak by se mohlo zdát. Zašel jsem na policejní sanici A, kde mi řekli, že tam řeší jen dopravní záležitosti a poslali mě na stanici B, kde jsem se asi po hodině a půl čekání dostal na řadu a týpek mi tam řekl, že jiný týpek, co toto řeší, už není v práci, že mám přijít zítra. Ok další den jsem zase čekal přes hodinu, než jsem se dostal k týpkovi, co to měl řešit. Ptal se, jestli jsem pas ztratil, nebo mi byl ukraden a kde jsem ho ztratil a když jsem mu řekl, že možná v jednom obchodě ve městě nebo někde v taxíku, ale že jistě nevím, tak se toho hned chytil a že ten obchod je na území, které spadá pod jinou policejní stanici, a že mám jít tam. Jako vážně? To mi prosně nemůže dát razítko na nějaký papír? Bylo by to tolik práce, že mě radši odpálkuje jinam? No bylo...

Na další stanici jsem se zase po hodině a půl čekání dostal k týpkovi, co to měl řešit, ale anglicky neuměl ani ťuk, takže jsme půl hodiny čekali, něž přišel ušmudlanej klučina a překládal. Týpek mi rukou vypsal na čistej papír nějaký jejich klikyháky, podpis a velký razítko, Já tam vepsal Jméno, a kde jsem ubytovanej a podpis a poslal mě do jiné "kanceláře" s hodinovou frontou. Jako podepsat papír, kde vůbec netuším, co bylo napsané, mi fakt nedělalo dobře, ale aspoň už se věc někam posouvala. Tahle kancelář už byla vybevenější něž ta předtím, kde seděly 4 lidi u starých školních lavic vybavených několika štosy papírů, razítkem, propiskou a popelníkem. Tady už byl počítač, řekl bych tak pentium 120, windows 98, starej CRT monitor s připojenou tiskárnou / kopírkou, která ale fungovala asi až po půl hodině laborování a přepojování změti káblů. Tohle byl asi jediný počítač v celé stanici :-D To jsem ještě netušil, že si právě udělali kopii mé žádosti o vyhotovení potvrzení o ztrátě pasu :-D Kopii založili do mega skříně napěchované k prasknutí složkama a šanonama plnýma papírů. A s originálem mě poslali na "recepci" kde jsem se zapsal do jakési "matriky" že jsem podal žádost. Napsal Jméno, číslo žádosti, datum a podpis. No paráda a teď s tou žádostí k "šerifovi", kterej je jedinou kompetentní osobou k rozdávání razítek, který něco znamenají. Napřed jsem ale musel k nějakýmu dalšímu pohunkovi, co znovu propiskou 10 minut vypisoval lejstro a pak dalších 10 minut kopii toho lejstra. Člověk by řekl, že když před několik tisící lety postavily pyramidy, že už dnes budou znát propisovací papír, a ono ne... :-D Tohle už opravdu bylo potvrzení na hezkém ozdobném papíře, které jsem potřeboval.

Šerif to posvětil podpisem, razítkem, vzal asi as 200 egp a po skoro celém dni na stanici konečně odcházím s potvrzením. Takže hurá nočním dálkovým Busem do Káhiry.

3. Cesta do Káhiry na ambasádu byla docela pohoda, před půlnocí jsem v Hurghadě na "nádraží" sedl na něco jako Student Agency bus, kterej asi nikdo nikdy neuklízel a neumýval, protože polstrovaný sedačky byly promaštěný, jak kdyby do nich někdo utíral pánvičky a smrděly dost podobně. Ale co, je to Egypt a jízdenka stála míň než taxík z letiště na hotel. Hlavně že nám rozdali levný čínský sluchátka sterilně zabalený v igelitu :-D

Cestou jsme projížděly několik bezpečnostních kontrol, kde občas chtěli vidět zavazadla a pasy. Naštěstí s vysvětlením že jedu na ambasádu pro nový pas s potvrzením o ztrátě starého nebyl problém. Občas se jelo po asfaltu, občas po uježděném mastném písku, politém ropou. Kolem občas nějaký motorest s hromadami doutnajících odpadků... Příjezd skrz "Novou Káhiru" za svítání byl zvláštní. Megalomanské nové dálnice a celé nové městské čtrvtě, které ale byly tak nějak stále rozestavěné a prakticky prázdné, i když to vypadalo, že už by tam mělo vše fungovat. Občas se v nějakém okně svítilo a ve výlohách obchodů už bylo někde vidět i nějaké zboží. i přesto ale některé budovy už jevily známky chátrání, jako rozbitá okna, odpadávající omítka... Prostě Egypt - nepoznáte, co se ještě staví a co už chátrá. Příjezd do Gízy byl docela šok. Vycházející slunce se skrylo v šedém smogovém oparu. Budovy se zvětšovaly a zhušťovaly k sobě až do té míry, že z dálnice bylo vidět do oken bytů, které byly pod úrovní dálničního mostu a jen asi 2m od něj bez hlukových bariér. Bydlet tam musí být fakt peklo. Železnice vedoucí pod dálnicí připomínala spíš jedno dlouhou skládku a vše bylo šedé. Silnice, budovy, nikde žádná zeleň, a když už někde něco rostlo, bylo to tak zaprášené, že to stejně bylo šedo zelené.

Dorazil jsem brzo a z "nádraží" na Ambasádu to bylo asi 3km, tak jsem si říkal, že se radši projdu, než se někde dohadovat s taxikářema. Hnusné zaprášené ulice namačkané mezi obrovskými baráky, všude bordel, fekálie, vajgly a mini obchůdky s levným jídlem a limonádama, který jsou tak akorát dobrý na žaludeční vředy... Svým způsobem hrozně nepřátelské prostředí, nikde žádná lavečka na sednutí, pítko nebo veřejné záchody. Sedí se na zaplivaných pomočených obrubnících a schodech u vchodů do domů... sice mi ještě po nemoci nebylo moc dobře, že bych si fakt rád na chvíli někde sednul, ale tohle i na mě bylo moc... Autobusy místní hromadné dopravy jezdily často bez oken a za nimi byl černý oblak. To vidět Greta, tak si radši vyškrábe oči. Procházel jsem zoologickou zahradou, která připomínala spíš stavbu, v kombinaci se skládkou a skladem technických služeb. Sem tam nějaký zvíře, hnusnej špinavej rybníček a pokácený palmy... Chudáci zvířata.

Jediná pozitivní věc, kterou jsem zaznamenal, byly hadice svedené od klimatizací k těm několika málo stromům v ulicích. Stromy se zalévají kondenzátem stékajícím přímo ke kmeni, protože jinak by v té betonové džungli nerostlo fakt vůbec nic... Ambasáda je nenápadný domek splývající s dlouhou zdí, která ohraničuje park, kde je ambasád hned několik. Tento park je hezky udržovanej, kvetou tam záhony kytek, palmy, stromy, fontána a je určený jen pro zaměstnance ambasád... Na ambasádě šlo vše hladce. Příjemná česká paní semnou vypsala papír, řekla, že si mám jestě skočit přes ulici udělat fotky na nový doklad. Asi za hodinu a půl jsem měl nový cesotvní doklad v ruce.

4. Imigrační a pasový úřad v Káhiře je od ambasády kus dál, takže tam jsem jel Ubrem. Dorazil jsem tam někdy kolem poledne a úřad měl být otevřený tuším do 17h. Když jsem přišel ke vchodu, pochopil jsem, že teprve tady všechno začíná. Před úřadem obrovské zastíněné prostranství a kovové lavice na sezení tak pro tisíc lidí a větší z nich obsazených. Byla to fronta na vstup do úřadu... Jako bílej turista s orazítkovanýma papírama v ruce jsem se do budovy asi za hodinu dostal. Uvnitř bylo asi 5 pater, na každém patře po obvodu asi 40 přepážek a všude se mačkající lidi. Rusové, Afričani, na podlaze spící ženský s malýma miminama, očividně nějaký uprchlíci.... Jak proboha vypadá země, odkud utekli so Egypta za lepším životem?

Absolutně jsem nevěděl kam jít, vždy mě poslali od jedné přepážky na jinou a odtam zase jinam, občas mi někdo něco napsal na na papír s razítkem... Pak mě anglicky oslovil chlápek černej jak bota kolem 35 roků, že jestli nepotřebuju pomoct. Vysvětlil jsem situaci, ukázal co už mám za papíry a on že mi pomůže, že to na úřadě už dobře zná, že utekl z Ugandy a je na úřadě každý měsíc. vysvětlil mi, že nemá smysl řešit rozcestníky na zdech. Že každá přepážka, řeší každý den něco jiného, podle toho, kdo si do ní ráno sedne. Oběhali jsem asi 10 přepážek, někde nás poslali jinam, někde dali další papíry s razítkama a papírů stále přibývalo. Fakt jsem netušil, k čemu všechny ty papíry jsou, ale pak už na přepážce říkali, že už mi dají do nového pasu nové vízum, že už potřebuju jen zaplatit poplatek asi 7000 egp (cca 3500 Kč). Ale to by nebyl Egypt, aby se neobjevila další překážka. Peníze na zaplacení víza totiž nemůžete jen tak vybrat z bankomatu, který je před úřadem, jako jasem to udělal já. Musíte do banky, v bance směnit eura nebo dolary za poundy a nechat si o směně vystavit potvrzení na pas. Na úřadě dokonce byla i bankovní přepážka, ale byla u ní fronta tak na hodinu a než jsem ji vystál, tak ji zavřely, protože zavírá hodinu před zavřením úřadu. Už jsem byl fakt unavenej, zdeptanej, nas*anej a v úžasu jak tenhle stát a lidi v něm vůbec můžou existovat... No můžou a podle toho to tam taky vypadá...

Odjíždím z Káhiry zpět do Hurghady bez víza, protože noc v Káhiře fakt trávit nechci a vízum by prý snad mělo jít vyřídit i na pasovém v Hurghadě. Na tentokrát docela slušně vypadajícím nádraží tomu nasadili korunu... Uklížeč na smradlavých hajzlíkách po mně chce bakšiš. Dost podrážděně se ho ptám za co jako? Jestli mi snad utíral zadek on? Že ty záchody jsou špinavý a smrdí a že v Evropě, když chce někdo peníze, tak musí pracovat, že ty peníze nese*eme a ať to uklidí pořádně.

Hodně starý pán asi se synem na vedlejší lavici měl problém s dechem a vypadal že každou chvíli zkolabuje, zdálo se, že to nikoho nerozrušuje... asi to tam je u starších lidí běžné s tím jaká tam je kvalita ovzduší a to jsem tam byl v listopadový den, kdy foukal vítr a bylo příjemných asi 26°C. Léto v Káhiře musí být peklo... Vše dokonal chlápek, stojící u automatu vydávající pořadová čísla na přepážku na prodej jízdenek. (Ano i na nádraží maji automat na pořadová čísla, ale na největším imigračním a pasovém úřadě v Egyptě ne...) Někdo přijde, týpek stiskne tlačítko a podá příchozímu lístek s číslem. Na tričku má napsáno " JUST DO NOTHING". Nevím jestli se smát nebo plakat.

5. Pasový úřad v Hurghadě - Další den jdu v Hurghadě  na pasový úřad, jestli můžu vízum dořešit tam po 2h čekání a prostudování hromádky orazítkovaných papírů co už mám, říkají, že jo, ale že musím do banky vyměnit dolary za poundy a pak zaplatit poplatek. Když jsem se ptal, co to je za blbost, že nemůžu peníze vybrat z bankomatu z karty, tak že to je kvůli tomu, aby věděli, že to nejsou nelegální peníze. Nic nedává smysl... Peníze vybraný z bankotu můžou být nelegální a dolary v hotovosti, co donesu do banky nelegální být nemůžou? Co to tam všichni hulí? To není normální! Když jsem se ptal, kte jako mám vzít dolary v hotovosti, tak mi úředník odpověděl, že to je můj pproblém, že třeba od taxikáře, nebo ať mi je někdo pošle... Asi poštou ne tyvole!!!
Stát, který na svých úřadech nepřijmá svou vlastní měnu je totální absurdistán. Má to své důvody... Egypt je na tom ekonomicky velmi špatně a kvůli megalomanskému projektu "Nové Káhiry" se extrémně zadlužil do té míry, že USA odmítly Egyptu půjčovat další peníze. Aby Egypt mohl projekt dál financovat, musí "tisknout" peníze a tím brutálně devalvuje vlastní měnu a okrádá tak své občany. Státní banky se snaží držet rezervy v hotovosti v dolarech nebo eurech, protože Egyptská měna rychle ztrácí na hodnotě. A kdo vozí eura a dolary? No turisti přece, tak proč by si je nevzaly místní úřady jako rukojmí, dokud se nevyplatí že? 
Úředník mě po chvíli dohadování posílá do kanclu k šéfovi úřadu, kde zase stojí fronta na půl hodiny. Šéfik tvrdí to stejný, že musím s dolarama do banky. Hádám se s ním, že to nedává smysl, že to je blbost, co říká a už jsem nepříčetnej. Hlasitě jsem mu sdělil, že peníze jsou peníze a jestli je neberou ani na státním úřadě, tak to nejsou peníze, ale toaletní papír, že mě nezajímají ekonomický problémy jeho vlády a země a že jim na to se*ru, ať si vezme ty pos*aný peníze, dá mi do pasu to pos*aný razítko ať už ku*va můžu letět domů, což slyšela celá fronta turistů za mnou, řešící stejný problémy. Chlápek i přes svůj tmavej xicht zrudnul jak rajče, zvedl se od stolu a vypadal, že mě chce zabít, tak jsem se radši otočil a svižně šel pryč... No nic, tak po známých musím vyhandlovat dolary, další den ráno do banky, vyměnit za poundy, nechat si vystavit potvrzení o směně, znovu na úřad a doufat, že tam nebude ten stejnej týpek, protože ten už mi víza určitě nedá. No a byl tam... Po 2h čekání mi na přepážce řekli, že mi nedají vízum, když nemám leteknu pryč z Egypta, takže před úřaden narychlo na skoro vybitým telefonu a sporadicky fungujícím internetu vybírám a kupuju letenku pro sebe a rodinu. Naštěstí šéfíkovi pak z přepážky jen donesli pasy a potvrzení o zaplacení poplatků, on to orazítkoval jak na běžícím páse, protože tam bylo hodně lidí a už měli brzo zavírat... Uf, konečně trocha štěstí :-D

Halelůjá, asi po týdnu běhání po policajtech a úřadech mám konečně cestovní doklad, víza, 7000 zbytečných útržků místního toaleťaku z bankomatu a můžu odletět pryč z té doslova pos*ané země...

No a další rok jsem tam jel zase :-D Protože tohle je prostě Egypt, teď už mě tam asi fakt nic nepřekvapí. Vím že do Káhiry už nikdy nepojedu, protože jednou mi to bohatě stačilo, ale kajtovačka tam je v Egyptě parádní :-)

Přeji, ať podobné strasti na cestách nemusíte řešit a když už musítě, tak držím palce, ať to zvládnete rycleji než já :-D

Čau, Leguán