Kiter Jason van der Spuy členem Teamu NAISH

Jsou přestupy, které působí jen jako splnění povinnosti. O kiteboardingu ale často mluvíme v souvislosti s vášní a jedinečnou energií – právě ten osobitý rukopis, podle kterého se definuje styl, je tím, na čem je náš sport postavený a čím je formovaný. Změna směru, která jasně ukazuje, kam NAISH míří, přináší do týmu Naish ještě víc žáru a energie.

Nová posila týmu dobře známá tvář jihoafrické komunity a někdo, kdo naprosto přesně vystihuje to, o co jde: pořádně to rozproudit a dodat věcem šťávu.

Tak ať zazní fanfáry – Jason van der Spuy se připojuje k teamu NAISH. 

Přinášíme také zajímavý rozhovor o velkých kariérních krocích (přesně takových, jako je tenhle), o tom, co ho pohání, a čím se odlišuje od ostatních.

Překlad Textu od Peri Roberts

Jason je výrazná jihoafrická osobnost, která má za sebou jedny z nejvirálnějších triků, videí i momentů uplynulého roku. Možná ho znáš díky jeho odvážným short-line radikálům, nebo tě zaujal jeho drzý, hravý projev. Jason dokonale kombinuje profesionalitu s nespoutanou svobodou a do týmu přináší obrovské množství zkušeností, know-how a energie.

Je mu 24 let. Kiteboardingu se věnuje už 20 z nich (ano, čteš správně). Vyrostl v silných větrech Kapského Města, formovaný jedněmi z nejdrsnějších podmínek na světě, a teď vstupuje do Naish v době, kdy je důležitější jasný záměr než prázdný hluk kolem.

Během rozhovoru jsme si našli spoustu společného – Australan a Jihoafričan mají víc podobného, než bys čekal, včetně hluboké lásky k živlům, za kterou nás mnozí na světě považují za blázny. K tomu všemu má smysl pro humor, kterému mnozí možná úplně nerozumí. Dá se říct, že jsme si okamžitě padli do oka. Zdá se mi, že Jason si rozumí prakticky s každým, s kým mluví – působí uvolněně a zároveň přidává špetku drzé nadsázky, která tě nutí chtít pokračovat v rozhovoru. Jakmile jsme se dostali k těm podstatným věcem – co chce a proč je tento krok důležitý – jeho profesionalita a hluboce zakořeněná vášeň se ukázaly naplno a je snadné pochopit, proč nechce být jen dalším číslem.

„Nechci být v týmu, kde jsem jen tak tak… Chci se cítit jako součást rodiny a opravdu se propojit.“

Jasonův příběh nezačíná obřími Big Air skoky ani sestřihy nejlepších momentů. Začíná čtyřletým klukem v Jižní Africe, který chodil s tátou na pláž v době, kdy byly kity ještě divoké a nepředvídatelné.

„Můj táta začal dělat kiting… vtáhl mě do toho v roce 2004, když mi byly čtyři, a od sedmi let jsem už začínal závodit.“

O dvacet let později je tu pořád. Stále prohání draka. Stále to sází. Kapské Město je vtisknuto do každého jeho pohybu i způsobu myšlení.

„Jižní Afrika je nejkrásnější místo na světě, ale zároveň tu hrozí nebezpečí a je tu spousta dalších faktorů, se kterými se musíš vypořádat. Pokud tu dokážeš podat výkon v Kapském Městě, zvládneš jezdit prakticky kdekoli… technicky je to nejnáročnější místo, ale zároveň tu foukají nejsilnější větry, což rozhodně posiluje sebedůvěru.“

Je to taky o kultuře, o pivech po ježdění, o braai (grilování s přáteli), o pevných partách, které větrné odpoledne proměňují ve skutečnou komunitu.

„Jedeš kitovat a potom si dáš braai, vezmeš pivo… pořád se povídá a relaxuje.“

Ten pocit lidí kolem sebe, pocit sounáležitosti, je něco, co Jason nosí s sebou – není to jen velká část toho, proč mu Naish seděl, ale také důvod, proč v roce 2026 bereme Naish House právě do Kapského Města; pro pohodlnou známou atmosféru kultury a rodiny.

Pro Jasona tento krok nebyl útěk od něčeho, ale otevření se tomu, co může přijít dál.

„Naish byl tak trochu na okraji mé pozornosti, ale zajímal mě. Jasně, je to obrovská značka s obrovským odkazem inovací.“ Pak přišly rozhovory. Debaty o budoucnosti. Nápady, které ho přiměly se víc zapojit. „Když jsem slyšel o jejich projektech a vizích do budoucna… naprosto to ladilo s mými vlastními cíli a vizemi.“

Nešlo jen o značku samotnou, ale i o rodinu lidí stojících za tím obrazem který prezentuje. O lidi za značkou a především o možnosti úzce spolupracovat s Ewanem.

„Mluvili jsme spolu s vzájemným respektem jako profesionální jezdci, ale zároveň tu byl i respekt z pracovní spolupráce… Mám pocit, že si prostě rozumíme a chápeme jeden druhého.“

A to je důležité, když se snažíš vytvořit něco víc než jen další model na rok. Jason přesně ví, co teď chce: Big Air kite, který nejen vyhrává závody, ale skutečně posouvá sport dopředu.

„Potřebuju kite, který bude nejlepší z nejlepších pro Big Air, pro závody… Myslím, že bude fakt skvělé mít kite, který mi neuvěřitelně sedne… ale zároveň bude dostupný pro celý svět, aby si ho mohli užít a zamilovat všichni.“

Tato věta vypovídá o tom, jak vnímá svou roli – nejen jako sportovec, ale i jako most mezi lidmi. „Musí být opravdu snadno ovladatelný… aby si ho mohl užít každý.“

Jasona jsem vždycky znal jako průkopníka short line ježdění. A jasně – pomohl posunout tuhle éru, ukázal, co je možné, a přitom upoutal pozornost. Ale to je jen jedna kapitola jeho příběhu.

„To bylo fakt skvělé… ale to je jen část toho, kým jsem. Dvanáct let jsem dělal freestyle, než jsem se začal pouštět do světa Big Air.“

Nepovažuje svůj styl za to, že by následoval nějaký trend, spíš ho pohání vášeň pro kiteboarding. Dvacet let freestyle, závodění, vlny, Big Air – všechno se vrství na sebe.

„Ostatní disciplíny pro mě rozhodně hodně znamenají. Díky nim zůstávám nadšený na vodě. Opravdu chci víc kombinovat různé styly – vzít určité triky z freestyle, styl z wave ridingu a vložit je do svého Big Air repertoáru."

A pak je tu svět obsahu – část sportu, které se dnes nedá vyhnout. Jason mu rozumí lépe než většina ostatních. Ví, jak v něm fungovat. Jen nechce, aby ho tenhle svět definoval.

„Vím, jak zveřejnit obsah, který se může stát virálním… ale tím se ti vlastně nevytváří osobnost, značka ani charakter.“

Takže se posouvá. Zpomalil tempo a začal více odhalovat, kým skutečně je na sociálních sítích – toho Jasona, kterého chce ukázat.

„Chci projevit víc osobnosti… aby lidé opravdu pochopili, kdo Jason je. Delší příběhy. Více opravdových momentů. Méně chaosu jen pro algoritmus. Pracuju na několika super nápadech… které víc odrážejí mě samotného, než aby to byly jen nějaké projekty.“

U někoho, kdo se pravidelně vrhá do těch nejchaotičtějších situací, jaké mu sport může nabídnout, jeho největší strach není pád.

„Strach, že už si to přestanu užívat. Vždycky chci mít pocit, jako bych byl dítě, pokaždé, když jdu na kite… Prostě nechci, aby ten pocit někdy zmizel.“

Protože ten pocit – ten záblesk, který nakonec všichni hledáme – je tím hlavním. Když ho ztratíš, všechno ostatní ztrácí smysl.

Když jsme mluvili o budoucnosti, bylo jasné, že Jason nemyslí jen na další jízdu nebo trik. Myslí na celkový tvar své kariéry.

„Chci svou kariéru posunout do něčeho mnohem většího a vzít s sebou i kiting. Nechci jít dolů. Chci, aby ten směr pořád stoupal vzhůru.“

Na konci rozhovoru se ho ptám, co pro něj kiteboarding znamená, jedním slovem. Chvilku váhal a pak to řekl.

„Svoboda.“

Možná je to klišé. Možná je to dokonalé. Nejspíš obojí.

Kluk, který vyrostl ve větrech Kapského Města. Jezdec, který nikdy nepřestal růst. Někdo, kdo chce tvořit a zanechat za sebou něco smysluplného. Ale především někdo, komu záleží stejně na zážitku ostatních jako na tom vlastním. Skutečná legenda vedená komunitou.

Přeložil Seba