Pódium, sen a zlomový moment pro ženský Big Air kiting

Alessa nejen že se zúčastnila první soutěže Women’s Megaloop Challenge, ale rovnou se zapsala do historie. Z rezervistky, která dostala pozvánku na poslední chvíli, se ve větru 45 uzlů vyšplhala na stupně vítězů – získala třetí místo, což znamenalo milník pro ženský Big Air.

„Před pár měsíci to bylo jen snem vstoupit do takové soutěže. Došli jsme sem, protože jsme tlačily, organizovaly, ukázaly se – a tohle je teprve začátek.“

Některé soutěže jsou prostě soutěže. Některé však dokážou změnit směr celého sportu. První ročník Women’s Megaloop Challenge byl právě takovým momentem…

Když přišla výzva od Red Bull, bylo to na poslední chvíli — všichni závodníci museli být připraveni okamžitě. Na pobřeží Nizozemska se schylovalo k dokonalé bouři: nebe tmavé, vítr kolem 45 uzlů, déšť bičující pláž — a šest žen se chystalo do toho skočit.

Toto nebyl jen další závod; bylo to důkaz, že ženský Big Air má své místo.

Pro Alessu to zůstávalo neskutečné. „Byla jsem na rezervním seznamu,“ říká a směje se. „Netušila jsem, že budu moct závodit. V pátek odpoledne mi zavolali. Naštěstí jsem už byla v Německu, ale musela jsem projet celou zemi, abych sehnala prkno, pak do Nizozemska pro vybavení.“

Za méně než 24 hodin stála na pláži, připravovala si šestimetrový prototyp na 22 metrových lajnách s Alanou pod nohama. „I kdybyž bych potřebovala čtyřku, vzala bych si tu šestku, tenhle kite miluju”

Formát soutěže nedával prostor na váhání. Šest žen, počítá se jeden trik, deset minut na to, dát do toho všechno. „Proto je tahle akce tak skvělá pro diváky,“ vysvětluje Alessa. „Každý rozumí volnému pádu. Formát jednoho triku znamená, že se prostě snažíte co nejvíc. Není čas držet se zpátky”

Její plán byl jednoduchý – opakovat laid back kite loopy, dokud se jí nepodaří ten perfektní. „Pravidlo číslo jedna: přistát. Pravidlo číslo dvě: odpálit to. Raději zvolím jednodušší rotaci a dosáhnu výšky a úhlu kitu, které se počítají, než riskovat něco efektního, co se nepočítá.“

Když zazněl signál, foukal silný vítr s nárazy až 45 uzlů, na spot dopadal přívalový dešť a oceán byl plný vln a proudů. „Obvykle při silném větru čekám na perfektní skok, ale tady to trvalo osm až deset minut bez přestávky. Na konci každého heatu jsem byla tak daleko po větru, že jsem musela přistát kite a vrátit se zpět pěšky.“

A přesto diváci zůstali. Stovky lidí lemovaly pláž, promočení a zmrzlí, a povzbuzovaly každý crash a každý loop. „Nikdy jsem neviděla tolik lidí na kiteboardové soutěži,“ říká. „Nejdřív jsem byla nervózní, ale pak jsem si uvědomila, že jsou všichni tady, aby viděli úžasnou show. Dodalo mi to spoustu energie.“

Uprostřed tohoto momentu pokroku byla i bolest. Jen pár dnů před událostí kiteboardingový svět přišel o Grahama Howese – jezdce, vůdce a sílu, která propagovala “žít naplno a posouvat hranice”. Jeho absence byla cítit na celé pláži, ale jeho přítomnost taky. „Před eventem jsme vztyčili vlajku Dirty Habits, všichni měli nálepky na prknech, tým Mystic měl speciálnít trapézy,“ říká Alessa. „Cítila jsem, že… tohle je pro Grahama.“

Nejprve si říkala: „Co to děláme? Riskujeme životy?“ Ale nebylo to tak. „Bylo to spíš: dobře, pošleme to tam ještě víc.“

Tato energie ji dovedla přes první kolo, kde získala 6,5 bodu a postoupila. Druhé kolo bylo a finále následovaly těsně za sebou, sotva měla čas se nadechnout, ale dokázala obstát. Když to skončilo, Alessa měla třetí místo – pódiové umístění v jednom z nejextrémnějších kiteboardingových závodů.

Ale možná nejmocnější část celého víkendu byla to, co to znamená pro ženy v tomto sportu. „Před čtyřmi lety ženský Big Air skoro neexistoval,“ říká. „Nikdy jsme si nedokázaly představit ženskou divizi v Megaloop nebo King of the Air. Došly jsme sem, protože jsme se posouvaly dál, organizovaly se a ukazovaly.“

Na chvíli se odmlčela „Nechci jen sedět a čekat, až se něco stane. Můžeme to sami změnit! Promluvit si s organizátory, dostat více žen na startovní listinu, vytvořit pořádnou divizi, třeba 12 žen. jednoho dne se to podaří. Potřebujeme více akcí, více peněz, větší sponzory – protože v současné době je těžké být profesionální Big Air jezdkyní s pouhými dvěma nebo třemi akcemi ročně.“

A nezapomněla, co to pro ni osobně znamená. „Ještě před pár měsíci bylo pouhé zúčastnění se takové soutěže jen snem,“ přiznává. „Byla to odměna za všechny ty roky, které jsme tomu věnovali, aniž bychom věděli, kam to povede. Na začátku jsme neměli žádný plán, žádnou vizi. Dělali jsme to jen z vášně. Teď tam stát, dívat se na dav, cítit podporu komunity... Je to šílené. Kdo zná mě, zná i tento sport. To je to, čeho si vážím.“

Women’s Megaloop Challenge možná ten víkend vytvořil historii, ale Alessa už hledí vpřed. „Tohle je jen začátek,“ říká.

Její třetí místo nebyl jen výsledek – byl to výrok, vlajka pro každou holku sedící na pláži a snící o svém momentu. Takový moment, který říká světu: ženský Big Air je tady, a bude jen větší.