Snowkite stormy Lipno 2025

První únorový víkend v roce 2025 se na Lipně konaly závody Snowkite sotrmy. Hned na úvod bych chtěl poděkovat organizátorům, protože takto povedené závody, co se podmínek, organizace a všeho kolem týče se u nás v České republice moc nevidí a zároveň bych také chtěl pošťouchnout ty co se nezůčastnili, aby přístě neváhali a přileli poměřit síly s těmi nejlepšími nejen z Čech, ale i Rakouska a Německa.

Ti z vás, co se báli tloušťky ledu, tak mi věřte, opravdu se nebylo čeho bát. Led měl s přehledem přes 10cm a i když to nemusí znít jako dostatečná tloušťka, tak bych rád podotkl, že právě zmíněných 10cm bylo v místě, které se nachází kousek od hráze, kde proud vody proťíká vyšší rychlostí a tím pádem voda nezamrzá tak rychle, jako na zbylé ploše Lipna.

Samotné závody se vzhledem k poměrně malé účasti ku podmínkám nesly ve velice příjemném, řekl bych až kamarádksém slova smyslu. Snad každý zůčastněný závodník mi potvrdí, že vždy, když se šlo závodit, tak foukalo dost na to, aby se kity udržely ve vzduchu a tím pádem se dalo pěkně si zazávodit, na to nejsem úplně zvyklý, ale rozhodně mohu jen chválit. Pojďme se podívat na samotný průběh závodů.

Závodilo se hned v několika disciplínách v různých kategoriích a sice race a long distance v kategoriích, muži SKI, muži SNB, ženy a junioři U17, nechyběla ani kategorie wing. Předpověď byla jasná, v sobotu byl vítr jistný na 100% a v neděli také něco mělo fouknout, proto se většina závodů odjela právě v sobotu, což bylo skvělé rozhodnutí, tak i přes to musím podotknout, že sobota byla natolik dokonalá, co se podmínek týče, že se podle mého názoru dalo odjet mnohem víc, než 4 rozjížďky race a jeden celý závod long distance. Určitě to nevidím, jako nedostatek, ale jako jakousi jistotu, že každý závodník je schopný se během závodů vrátit tam odkud vyjel a to je za mě velmi milé.

V sobotu byl na programu již zmíněný race, kde byl hromadný start. Trošku mě zamrzelo, že hned jako jedno z hlavních pravidel bylo zmíněno, že minutu před samotným startem musí každý závodník být v pohybu, jinýmy slovy nikdo nesmí sedět/stát před startem a čekat na start. Co se ale nestalo, byl jsem téměř jediný, kdo toto pravidlo dodržoval. Proto jsem se rozhodl využít všechny mé zkušenosti z mezinárodních závodů, především ze závodů formulakite. To obnášelo vybrat si ideální místo pro start a čekat do posledních 10ti vteřin před starrtem, kdy jsem následně na to na plno vyrazil napříč startovní lajnu. Tato taktika se mi velmi osvědčila, neboť jsem témtěř každou rozjížďku na SNB vyhrál. Po těchto 4 rozjížďkách následovala hodinová pauza na oběd a hned za těchto volných 60 minut následoval skippers breefing na long distance.

V sobotním long distance se poděla velmi příjemná, ale na druhou stranu zmatečná situace. Jelikož při breefingu bylo řečeno: "první vlajka je někde u Tajvanu (ostrov na Lipně) a druhá vljaka je cca 1km opodál u břehu." Co se ale během samotného závodu na long distance nestalo. S Martinem Příbylem jsem byl ve vedení a oba jsme objeli první bójkku (vlajku) a následně jsme hledali druhou vlajkku. Oba jsme chtěli tohto druhého porazit a tak jsme jeli co nejrychleji po větru a snažili se najít druhou vlajku, jenže ani Martin, ani já jsme jí nemohli najít, a tak sme valili bomby po větru a snažili se tuto vlajku najít. Mezi tím se nás snažil dojet jiný závodník, který tuto trať stavěl, což jsem věděl a tak jsem si říkal, že dokud jede za mnou, tak jedu dobře. Opak byl ale pravdou a tento závodník se mě s Maritnem snažil dojet, aby nám oznámil že jedeme blbě. Jenže všichni ostatní závodníci se řídili pravidlem, kam jedou nelpepší a stavěč trari, tam vede cesta a tak se nás všichni snažili dojet. Když mi to začalo být divné, že jsme kompletně na druhé straně Lipna, tak jsem přijel blíž k Pertovi (hl. stavěč long distance), který křičel "jedete úplně blbě" tak jsem okamžitě změnil směr z downwindu na upwind a začal hledat vlajku daleko proti větru. Naštěstí pro mě, ostatní závodnící následovali mě i Petra s Martinem, a tak jsem měl dost času na to ostatní dohnat na upwind k druhé bójce. Nevíkm kolik km navíc jsem si zajel, ale ztráta to byla celkem velká. Když už jsem pak znal trať, tak se dalo jezdit, co to šlo, za své mluví i má maximálka, která byla pod hranicí 80km/h. Na této trati jsme pak kroužili něco přes hodinu a půl a musím říct, že to byla docela fuška.

V neděli byl vítr o něco slabší a taky se dostavil až kolem 11. h. Podstatné ale bylo, že foukalo, a tak se mohlo závodit. Trať na další 4 rozjížďy race byl tentokát lépe postavená, protože tu byly úseky, kde se dalo takticky si nadjíždět. Možná právě díky těmto úsekům, které jsem se nažil využívat na plno, se mi povedlo všechny nedělní rozjížďky vyhrát i nad lyžařema. Neděle utekla rychle, protože trať byla velmi rychlá a díky stabilnímu větru nebyly žádné velké kolize. Po závodech jsem si šel ohřát zasloužený oběd a pak už se jen čekalo na vyhlášení.

Výsledky

Hned po vyhlášení jsem se rychle rozloučil a vyjel domů na 4h cestu. Doufám, že až budou další takovéhle závody, že přijedeš taky poměřit své síly a pořádně prohnat draka.

Piškot.