Mistrovství světa fomrulakite 2025

Myslím si, že "lodní" třídu formulakite není třeba představovat, tento krásný sport v sobě ale skrývá něco, co s tím pravým kitingem nemá nic společného. Mistrovství světa se koná každý rok a většinou i na jiných místech. Letos se toho ujala Sardinie, konkrétně přilehlá pláž kousek od Cagliari. Sardinii zbožňuju, je tam nespočet nádherných a odlelhlích míst, která opravdu stojí za to navštívit. Jako každý zájezd na Sardošku tam vždy jsem rád aspoň týden před závody a trénuju. Letos tomu bylo trošku jinak, jelikož jsem si během tréninku na Traunsee dost rozřízl nohu. Dokonce se řešilo, jestli vůbec na závody pojedu, ale startovné bylo zaplacené a tak to přeci nenechám těm chudákům jen tak. Bohužel jsem první 4 dny na Sardošce jen převazoval a léčil nohu a tak jsem ta krásná místa pouze navštivil, ale nesvezl jsem se.

Pojďmě ale k samotným zavodům, začíná se klasicky onsite registrací. Každý závodník potvrdí svůj příjezd, zaplacené startovné a vyfasuje látkovou tašku se závodním číslem, povinné samolepky na prkno a samolepky pro dané závody. Pokud má závodník nové vybavení, které ještě nikdy nebylo na závodech, je potřeba si za 5 euro koupit samoley "royalyty paid" na každý kite, foil a prkno, bez toho se prostě na závody nedostaneš. Po této registraci orginizátoři většinou uspořádají pár cvičných rozjížděk, letos ale byl asi malý budget a tak se šetřilo, kde se dalo a practice race nebyly. Místo toho jsme jako závodníci, teda ti co na to nemají lidi museli polepit vybavení a spolu s výrobními čísly zaregistrovat tentokrát vybavení pod svými jmény. Jakmile bylo vybavení zarigtrované, tak nastalo čekání na zahajovací ceremoniál, který obvykle bývá hned na spotu, letos to bylo ještě lepší. Tento ceremoniál se nacházel uprostřed města. Pokud jsi nebyl ještě v Itálii a nevíš, jak se tam parkuje, tak si představ že máš pakroviště pro 100 aut, ale ve skutečnosti se tam zvládne nacpat 200 aut a 30motorek, takže bohužel zahájení jsem si dovolil vynechat a v klidu jsem dál léčil nohu.

No a konečně nový den a povinnost nechat si přeměřit vybavení. Jediné čím se na závodech můžeš řídit jsou vlajky, zvukový signály a závodní informační dokumenty. Člověk by řekl, že když v oficiálním dokumentu píšou co chtějí kontorlovat, tak to tak opravdu bude, jenže co by to bylo za zábavu, aby něco fungovalo jak má. No naštěstí jsem nedpopadl nejhůř, já měl věci pár mětrů v autě, ale jsou závodníci, kteří si vybvení vozí na apartmán a na kontorlu si přivezou jen to. co se po nich chtělo v dokumentu. Nicméně až na tohle malé nedorozumení mají měřiči velké plus a to, že když jim zbývalo posledních pár závodníků ke kontrole, tak dodržely harmonogram a obídek si dopřáli až když dokontorlovali poslední závodníky a ne zrovna když jsem byl na řadě, i když to tak původně nevypadalo.

A konečně se dostáváme k samotnému závodění. Za těch pár let, co záovdím, jsem si navykl na pár věcí, jako třeba nepanikařit a že je lepší na pláži zvedat kita až jako poslední, než jako první, nevím jestli se mi to první závodní den vymstilo, nicméně vzhledem k tomu, že rozjezd závodníků, kteří mají 90kg spíš než rozjezd na kitu vypadal jako rozjezd na wake za lodí, taky asi nefoukalo rozhodčími naměřených 8 uzlů a já se celou půlhodinu snažil dragovat, spíš to ale vypadalo jako boj o to udřžet draka ve vzduchu. No první rozjížďku jsem nestihl, nicméně v druhé jsem si spravil chuť velmi podařeným startem, kde jsem po startu byl cca na 15. pozici. Třetí rozjížďka se vyvýjela docela dobře do chíle, kdy si Thajec s přezdívkou Pingpong rozhodl udělat nečekatnou otočku a zamotaly jsme se. Teda spíš než zamotat se, bych to nazval jako pokus o to, ho nezabít foilem a skočit kolem něj, jenže chickenloop se mi zasekl o jeho napnuté lajny, v důsledku té obrovské síly se mi přervala depower lajna a kite si z vesela letěl do háje. Naštěstí foukal slabý vítr a po pár minutách se mi ho podařilo doplavat. Trvalo to asi 10minut vysvětlit italům na lodi, že tu prostě nemám trenéra, natož loď, tak mě nakonec svezli na břeh, kde jsem si při rozmotávání křídla všíml že mám kita na cáry. Věděl jsem, že na místě to opravit nepůjde a že pokud vítr nepřidá, tak jsem na závodech skončil. První závodní den byl z mé strany u konce, aspoň jsem měl čas podat na Pingponga protest.

Samotný protest proběhl až nečekaně v klidu, Pingpong místo sebe poslal trenéra, který potvrdil jeho chybu a komise ho shledala viným. Vzhledem k jednznačnému rozhodnutí jury, požduji po Pingpongovi náhradu škody, nicméně podle jeho slov asiati nemají pojištění na tyto závody. No hlava mi to nebere, protože při platbě startovného jsou potřeba dva dokumenty, kopie cestovního dokladu a pojištění odpovědnosi za škodu na majetku, či zdraví v hodnotě minimálně 3 000 000 eur.

Na další dny jsem doufal, že bude foukat víc, jelikož nemám náhrdní jednadvácu a už vůbec nemám na novou. Naštěstí zbylé dny foukalo jen na 15tku, a tak jsem mohl dál závodit. Se svými výsledky jsem byl celkem spokojený, dojížděl jsem většinou do 25. místa. Jen škoda, že poslední den foukal slabí vítr na 21. Kdyby foukalo na tu 15tku, tak bych nejspíš dopadl mnohem lépe. A nebo by mě zase někdo sejmul a neměl bych už ani 15tku. Takhle jsem se propadl až na 56. místo.

No musím říct, že konečně chápu, co to znamené vejlet za všechny prachy, snad si příští týden spravím chuť v Egyptě.

Ať to líta, Piškot