Mistrovství světa v sailingu 2024
Toto mistrovství světa je nejvíce hodnocený závody v tomto roce. Jedná se o mistrovství jachtingu, které je více hodnocené než normalní mistrovství světa ale zároveň to je pořád pod Olympijskými hrami. Cílem čtyř kiterům závodících za Českou republiku bylo se na těchto závodech nominovat na Olympiádu 2024 v Paříži, což se bohužel žádnému závodníku nepodařilo. Jedniý kdo se už má jisté místo na startovní listině je Daniela Moroz, která má kořeny v České republice, ale závodí za USA. Vyjímečnost těchto závodů také spočívá v paralympijských lodních třídách, které závodili na jezeře nacházející se od Den Haagu cca 30minut jízdy autem. Závodů se zůčastnilo kolem 1000 závodníků s tenéry, což je stejný počet, jako je obyvat v městě, kde studuju.
Hned první rozdíl je v registraci, protože na takovéto závody se nemůže přihlásit úplně každý. I startovní místo si každý sportovec musí zasloužit výsledky a nominací svojí země. Normální závody trvají obvykle týden, a celkově se na nich všechno odehrává a uplývá rychleji. Například kontrola a přeměření vybavení normálně zabere jeden den, zde v Haagu trvalo přeměření celé 3dny.
Jelikož jsem opět ani na těchto závodech neměl svého trenéra ani loď, tak jsem si mohl dovolit přijet o pár dní později a trénovat pár dní navíc na Rujáně, což se vyplatilo, protože v Holandsku zrovna byly vlny přes dva metry a vítr v nárazu kolem 15ti m/s.
Hned po příjezdu do Holandska jsme se zabydlili v kempu a bezvětří jsme využili k odpočinku, obhlídnutí spotu a celkově jsme se spíš snažili zjistit, jak to tam funguje a že to nebylo úplně jednoduché. Na pláž jsme museli jezdit na kolech půl hodiny a k tomu jsme museli počítat s nějakým časem navíc, abychom měli kde zaparkovat kola.
První den závodů jsme vstávali kolem 7:00, abychom se stihli připravit, vítr foukal velmi slabý a od břehu, ale i přes to nás rozhodčí vyhnali na vodu několik km od břehu, kde byl silnější vítr. Bohužel mám málo naježděno ve vlnách, a tak se mi vůbec nedařilo. Když jsem slezl z vody, tak jsem si oddychl, protože spousta kluků si buď poničila vybavení, nebo ho pořádně vykoupala.
Druhý den už foukalo víc a taky foukalo od moře, takže byly celkem velké vlny, můj cíl byl si vylepšit 69. pozici a nic nezničit. Bohužel na vodě byl vítr velmi nestabilní a vlny byly větší, než jsem čekal, a tak jsem se po druhém dni propadl na 75. pozici, což mi teda vůbec neudělalo radost. Pozitivní ale bylo, že jsem se jako jeden z mála vrátil ke břehu se suchým kitem.
Třetí den šli na vodu první holky a tím pádem jsme si mohli přispat. Na jednu stranu bylo fajn jít na vodu až po obědě, ale ten vítr co odpoledne nastoupil, byl opravdu humus. Vlny šly ze všech stran a ani trochu nedávaly smysl. Kluk co šel na vodu těsně přede mnou, tak při dragování od břehu schytal tři velké vlny, které se přes něho překlopily, a tím pádem mu spadl kite do vody a další vlny ho šoupli na šutry, kde už mu běželi pomoct trenéři. Velmi bych se divil, kdyby kite, kterého zrovna měl, nebyl fatálně zničený. Naštěstí já se na vodu dostal úplně v pohodě. Sice zdaleka nepatřím mezi nejrychlejší závodníky, ale místo toho celkem dobře umím číst vítr, díky čemuž jsem jednu rozjížďku byl při nájezdu do druhého kola kolem 10. pozice.
Čtvrtý den opět foukal celkem silný side on, překvapivě ale nebyly tak velké vlny, což mi vyhovovalo a konečně jsem měl šanci ukázat, jak umím jezdit. Vítr byl velmi nestabilní ale na to jsem si už zvykl. Při třetí rozjížďce jsem luxusně odstartoval, vyhodnotil směr větru, co mě posunulo na 5. pozici, kterou bych si nejspíš udržel až do cíle, jenže těsně před druhým kolem závodníci přede mnou udělali otočku moc brzy a spadly do vody, čímž mi zablokovali cestu a já musel udělat o dvě otočky navíc. Takže můj překrásný náskok byl fuč a já se najednou ocitl až na 20. pozici, naštěstí jsem byl tak naštvaný, že se mi podařilo pár závodníků předjet a dojel jsem na 16. místě.
Nadcházející dny se ještě mělo závodit, ale vítr nám nepřál a tak pro mě a ostatní reprezentanty České republiky závody skončili už po čtvrtém dnu. Ti nejlepší ale bojovali o medaile až do soboty, kdy už byl vítr lepší, ale foukalo od břehu, takže by se závody stejně nedali pozorovat z pláže, a tak jsem vyrazil na menší cyklo výlet do Amsterdamu. Nápad to byl celkem šílený, ale ta představa, že si po největších a nejnáročnějších závodech celé sezóny trochu pročistím hlavu na kole byla úžasná. Mimochodem cesta z Den Haagu do Amsterdamu na kole je dlouhá kolem 60ti km, takže to bylo celkem dlouhé a náročné čištění hlavy. Hned, jak jsem se vrátil zpět do kempu, tak jsme s Alenkou připravili auto na cestu a kolem 21:00 jsme vyrazili zpátky na Rujánu.
Zdraví Piškot.
Diskuse